VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vzor nůše jsme nahradili růží. Dnešní dítě neví, jak taková nůše vypadala

České Budějovice – Čím více jsme ve svém životě časově vzdálení od školních lavic, tím více můžeme tápat nad tím, jak správně psát česky. Kde má být čárka, kam patří i, kam patří y, kde se píše velké či malé písmeno. Deník si o nástrahách češtiny povídal s Alenou Podepřelovou, spolupracovnicí firmy Textykorekce.cz.

30.8.2014 9
SDÍLEJ:

Alena Podepřelová.Foto: archiv Deníku

Tato společnost se zabývá především korekturami bakalářských a diplomových prací. Rozhovor s Alenou Podepřelovou je úvodem k tématu, které chceme rozvíjet s vámi, našimi čtenáři, s nástupem nového školního roku.

Rukama vám projdou desítky studentských prací. Máte z nich pocit, že naši středoškoláci a vysokoškoláci ovládají mateřský jazyk?
Podle mého je momentálně spíše trend věnovat se během studia cizím jazykům než mateřskému. Navíc od střední školy se ve výuce zcela opouští gramatika, předpokládá se, že ji mají studenti zvládnutou ze základních škol. Neopakuje se učivo, nerozšiřuje se. Češtináři se soustřeďují na literaturu a literární vědu, jazyková stránka jde trochu stranou. Navíc chybí správné vzory, z běžného života se z mluvy vrší chyby, slovní zásoba je chudší i vlivem on-line médií. Takže podle mého to mají dnešní studenti těžké.

Pokud ale střední škola vidí češtinu přes literaturu, vzory by chybět neměly. Zvláště pokud studenti „literaturu čtou, nečtou-li jen  o ní".
Před třiceti lety to možná platilo. Dnes se s četbou studenti vyrovnávají různě. Orientují se na základní fakta o díle a autorovi, tedy biflují životopisy a seznam děl, ale jak a co vlastně napsal, zůstává v pozadí. Zelenou má zjednodušené čtení, obsahy děl jsou na internetu, čtenářské deníky se opisují kolem dokola, až z toho vzniká mnohdy kuriózní dílo. Konečná verze má jen málo společného s původním dílem.

Máchu asi opravdu nečtou…
A právě třeba Máchův Máj je plný nádherných metafor, které by se mohly využívat i v dnešní mluvě. Rozsvítily by tak všednost a průměrnost, která dnes mluvenému slovu obecně vládne.

Vraťme se k pracím, které opravujete jako korektor. Překvapí vás ještě nějaká chyba?
Největším šokem je pro mě zjištění, že vysokoškoláci nemají zvládnuté to, co se učí děti ve třetí a čtvrté třídě, tedy shodu podmětu s přísudkem. Nemluvím o složitých souvětích, ale o běžných souvětích, kde žádná záludnost není. A co je opravdu zajímavé, že neumějí pracovat s podmětem děti. Asi si v tu chvíli měkké i v přísudku zdůvodňují tím, že děti jsou vlastně hoši i děvčata.

Pokud vůbec přemýšlejí nad i nebo y. . .
Vidíte-li vedle sebe i několik vět s chybou ve shodě, třeba i tam, kde je jasně neživotný podmět, také pochybuji, zda myšlenku prohnali hlavou. Neodhadnu, zda je to neznalost nebo nepozornost, možná tak intenzivně myslí na obsah, že opomíjejí zcela formu.

Pošle-li student k vám práci emailem, dozví se vůbec, kolik chyb a jaké jste mu opravila?
Vracíme práce ve dvou verzích. V té první jsou chyby vyznačené, druhá je konečná a prostá chyb.

Kolik takových chyb bývá například v diplomové práci běžného vysokoškoláka?
Obvykle je to osm set revizí, ale už jsem opravovala práci, kde takových zásahů byly tři tisícovky.

To si nedovedu představit opravené červenou propiskou se známkou na konci. A jakých chyb ještě kromě shody podmětu s přísudkem se tito češtinářsky vzato delikventi dopouštějí?
Častou chybou jsou koncovky přídavných jmen, i nebo y, krátká nebo dlouhá verze zájmen. Pochopitelně jsou problematická velká písmena. Tady ale musím studenty obhajovat. Mnohdy při výuce používání velkých písmen zacházejí učitelé do přílišných podrobností a výjimek. Podle mě bychom všichni měli umět správně psát názvy ulic, názvy školy, kde studujeme, případně kam se hlásíme, úřady, které oslovujeme se žádostmi. Také bychom měli vědět něco z historie a zeměpisu. Napsat správně název našeho kraje, země, pojmenovat obyvatele zemí, krajů, zkrátka umět automaticky psát to, co souvisí s běžným životem. To všechno lze natrénovat. A pak už jen abychom věděli, kde hledat správné tvary, o nichž nejsme přesvědčeni. Například časopis Naše řeč je na to úžasný, ale tam nelze systematicky hledat. Tento časopis pracovává různá obtížnější či sporná témata. Na vyhledávání je vhodná spíše Internetová jazyková příručka.

Ještě jsme nemluvily o čárkách, strašáku hodně školáků, ale možná i učitelů. Zapomínají studenti klesnout hlasem 
v psaném textu?
Spíš mi někdy přijde, že klesají až příliš často. Je až neuvěřitelné, že někdo je schopen udělat v jedné větě, kde čárky být nemají, toto znaménko třikrát. Rozdělí od sebe klidně podmět a přísudek, aniž by si toho všiml. Nemluvím o přístavku nebo o přívlastku volném, těsném, případně větě vložené. Mluvím opravdu o elementární větné stavbě.

Možná se chyby dělají proto, že náš jazyk je příliš složitý, někdy až nelogický. Například správné používání zájmena svůj je už nad síly i mých vrstevníků. Nezmizí pravidla pravopisu jednou vůbec a nebudeme psát podle vzoru: piš, jak mluvíš?
Ne, to si nemyslím. Spíš doufám. Ale každopádně náš pravopis není jednoduchý  a vůči našim dětem to není spravedlivé. Ale většina lze dobře natrénovat. Učila jsem češtinu ráda. Gramatika je něco, z čeho nemáme mít strach. Je to zábava. Bereme-li češtinu jako problém, už to je špatně, tíha nás pak špendlí k zemi. Bylo by fajn, kdyby si tři roky na základní škole mohly děti hrát s vyjmenovanými slovy. Ne urvat všechno co nejrychleji, ale upevňovat si znalosti, trénovat jako ve sportu.

Jsme svědky změn v pravidlech směrem přiblížit se více k mluvenému slovu, i když ne vždy s libostí je naše generace -sátníků přijímá.
Někdy si možná z nostalgie zahřeším. Například s chutí si napíšu diskuse, i když se takto psaná dostala až za diskuzi, tudíž bychom měli používat to, co je v pravidlech na prvním místě. Ale je logické, že mizí určité výrazy začleněné dříve do vyjmenovaných slov. Copak dneska někdo ví, co je babyka?  Nebo použije někdo sloveso zpytovat? Nakonec i vzor nůše jsme museli nahradit růží, když už dnešní dítě ani neví, jak taková nůše vypadala.

Můžeme definovat, co by měl každý Čech ze svého mateřského jazyka v základu ovládat?
Pokusím se. Vyjmenovaná slova určitě. Nedělejme chyby v koncovkách podstatných a přídavných jmen. Shoda podmětu s přísudkem alespoň elementárně v jednoduchých větách a jednodušších souvětích. Základy v používání předložek s a z, předpon s- a z-, mě a mně, velká písmena, jak jsme mluvily před chvílí, snad ještě zdvojené souhlásky. Ale berme to opravdu jako základ.

A protože je nás víc, kdo si nejsme mnohdy jisti, jak se co správně píše, a protože nám za chvíli začne nový školní rok, připravili jsme pro vás 
dvoustránkovou příručku českého jazyka pro každého Jihočecha. Najdete ji ve svém Deníku příští v pátek 5. září. 

Narazili jste na jazykový oříšek? Debatovali jste nad tím, jak se co správně píše? Napište nám 
o svých zkušenostech na e-mail lubos.dvorak@denik.cz

Autor: Alena Pancerová

30.8.2014 VSTUP DO DISKUSE 9
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Švehlův most.

Dobrá zpráva pro řidiče: Sobotní ráno už se Švehlovým mostem

Testovaní hokejisté Jáchym a Prokeš na zkoušce v ČEZ Motoru neuspěli

České Budějovice – Poprvé se v přípravě hokejisté ČEZ Motoru střetli s jedním ze svých soupeřů z první WSM ligy a ukázali svou sílu. Kladenské Rytíře, kteří by rovněž měli patřit k aspirantům na postup, porazili po velice solidním výkonu 3:1. Další zápas odehrají v úterý netradičně ve Strakonicích proti Plzni (17.30).

Země živitelka bude letos jiná

České Budějovice - Organizátoři považují letošní 44. roční Země živitelky za přelomový. Tradiční událost se koná 24. až 29. srpna na Výstavišti v Českých Budějovicích. Na největší výstavní a veletržní akci v České republice přijede 747 vystavovatelů. To je o 50 více než loni. Zúčastní se 22 zemí.

Lidé kolem Vltavy na Českokrumlovsku zachraňují i psy

Rožmberk nad Vltavou – Nejenom věci, ale také své psy ztrácejí vodáci plující po Vltavě. Své o tom ví Martin Pavljuk, který se ujal nejednoho bezradného psa běhajícího kolem Vltavy.

Bakelitová kavalerie připomněla proslulé vozidlo z NDR

České Budějovice /VIDEO/ - V pátek dopoledne se Krajinskou ulicí v Českých Budějovicích rozlehl neobvyklý zvuk motorů. Pamětníci ovšem hned tušili, že jde o proslulý trabant.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení