Třicetiletá Kateřina Kubelková z budějovické mateřské školy Papírenská v pondělí večer zvítězila ve finále celostátní soutěže Zlatá mateřinka. V Metropolu jí nadšeně tleskal celý sál.

Do soutěže ji nominovali rodiče dětí, které už 11. rokem učí. To ji překvapilo a zprvu se bránila. Ale když udělali plakáty, které visely na nástěnkách v každé třídě, a ředitelka jí nominaci oznámila, dostavil se pocit štěstí.

„Rodiče mě znají dlouho. Děti se do školky těší, každý den mě vítají a pomazlí se se mnou. Ráno pro ně jdu do šatny, pak spolu za ruku jdeme do třídy,“ říká vítězka ankety.

Porotu i diváky pobavila. Nachystala si totiž několik veselých fotek. Protože s dětmi jezdí na plavání do Arpidy, kde jim pomáhá překonat strach z vody, nechala se na jednom snímku vyfotit s kruhem a křidélky. Na dalším záběru je zase jako babička a kolem ní tři děti – tak si představuje podzim svého života.

„Pojala jsem to humorně, tak, jaká opravdu jsem. Ve školce děláme všechno formou legrace a vlídného slova,“ vysvětluje rodačka z Vodňan.
Svůj výstup obohatila o perličky z praxe. Publikum pobavila například příhodou, jak se ptala dětí, které zvíře mají nejraději, a jedno odvětilo: grilované kuře. „Jindy jsem vytahovala gramofonvou desku z obalu, abych dětem pustila pohádku, a jedna holčička řekla: paní učitelko, to je ale velké cédéčko.“

Poté, co skončila, lidé začali bouřlivě skandovat. A když porota vyhlásila její jméno, byla šťastná a cítila, že práce, kterou dělá, za něco stojí. Možná jí pomohla i sedmička, anketa se totiž odehrála posedmé. „Nejdojemnější bylo, když všechny děti, které mě přišly s rodiči podpořit, mi přinesly na pódium kytičku, všechny mě pohladily. To bylo opravdu krásné a spontánní,“ líčí.

Učit malé děti chtěla odjakživa. Její babička dělala ve školce ředitelku, Kateřina tam s ní jako školačka trávila odpoledne, líbilo se jí, jak společně zpívají a malují. Doma si pak na školku hrála s panenkami, takže po maturitě byla volba povolání jasná.

„Moje doména je sport. S dětmi cvičím, jezdím lyžovat na hory, chodíme plavat. Ony se vyřídí a potom si v klidu namalujeme obrázek,“ popisuje. Vzdělání si doplňuje na pedagogické fakultě, nápady však často přicházejí samy a mnohdy reaguje spontánně.

Vítězství oslaví hned dvakrát. O víkendu s rodinou a v pátek s rodiči 'svých' dětí. „Dostala jsem hodně květin a sladkostí, od dětí obrázky a žužu bonbony – vědí, že je mám ráda,“ usmívá se.