Kliknutím zvětšíteBlíží se okamžik, kdy každý Čech, který se přihlásí k vakcíně proti koronaviru, ji dostane. Nechávám stranou otázku, zda k tomu mohlo dojít dřív, pokud by vláda objednala maximální možné množství vakcíny, anebo naopak později, pokud by dokázala vytvořit smysluplnou kampaň na podporu očkování.
Jisté je, že ten okamžik bude bodem zlomu v nazírání na pandemii.
Martin Vopěnkaje spisovatel a nakladatel
Všechna opatření byla totiž především výrazem celospolečenské solidarity s těmi, jimž hrozil vážný průběh nemoci. Jako humanistická společnost jsme upřednostnili relativní bezpečí zranitelných. Jejich ochrana měla dokonce takovou prioritu, že jsme kvůli ní připravili děti a studenty o rok školy, poškodili desetitisíce malých i velkých firem a zadlužili stát o stovky miliard korun.
Určitě se to dalo udělat chytřeji a adresněji, a tím pádem s méně devastujícím vlivem na jednotlivce i společnost. Nicméně v nějaké formě se to stát muselo.
Normální solidarita
S dostupností očkování se však nad podobnou solidaritou vznáší velký otazník. Přesněji: namístě bude už jen „běžná“ solidarita.
Běžnou solidaritou se myslí to, žei nadále budeme neočkované nemocné léčit za prostředky veřejného pojištění a dostane se jim veškeré dostupné péče. Ale už bychom kvůli nim neměli jakkoli omezovat životy ostatních.
Taková solidarita by neměla logiku a vůči poškozeným, tedy třeba vůči dětem či studentům, ale také samozřejmě vůči podnikatelům v zavřených nebo regulovaných oborech, by byla krajně nespravedlivá. O hrozivém zadlužení, které může znamenat zchudnutí celé společnosti, nemluvě.
Lidé, kteří se rozhodli nenaočkovat, vzali svůj osud do určité míry do vlastních rukou. Je to jejich právo a k očkování je nikdo nutit nebude. (I když podle názoru autora článku by očkování v oblasti zdravotnictví a sociální péče mělo být povinné.) Nechť se tedy tito lidé spokojí s tím, že navzdory jejich rozhodnutí se o ně zdravotní systém podle svých možností postará. Ale kdo ví, možná to tak berou. Možná si nepřejí, aby se kvůli nim omezoval život ostatních. Možná si přejí, abychom se vrátili k normálu. Jen se jich nikdo nezeptal.
Různí samozvaní epidemiologové se totiž neptají. Mají svou úlohu: zamezit šíření viru. A znají i řešení: Nejlepší by bylo, kdyby se už nikdy nikdo s nikým nepotkal. To by pak bylo triumfální vítězství nad virem.
Ale zpátky k solidaritě. Lidské společenství v pojetí západní humanity na ní spočívá. Na solidaritě silných se slabými, mladých se starými… Rozhodně to však nesmí být destruktivní solidarita zodpovědných s nezodpovědnými. A právě před takovou chci s blížícím se bodem zlomu varovat.
Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
