Nikoho s covidem tam nejspíš ani nenapadne chodit dát do práce. Nemá k tomu totiž důvod, o žádné peníze by tím nepřišel. Trápit ho může nanejvýš to, že bude zavřený doma, to už se ale, na rozdíl od pádu do dluhové pasti, dá snadno přečkat.

„V případě dočasné pracovní neschopnosti, ať už z důvodu covid-19 nebo pro jinou nemoc, obdržíte od zaměstnavatele po dobu šesti týdnů náhradu mzdy v plné výši, pokud váš pracovní poměr trval nejméně čtyři týdny.“ To sděluje český Úřad práce přeshraničním pracovníkům, kteří pracují v Německu.
Pro nás, kteří pracují v Česku, má ale mnohem pochmurnější zprávu: „Náhrada mzdy je vyplácena ve výši 60 % průměrného výdělku a proplácejí se pouze pracovní dny, případně svátky, připadají-li na pracovní den.“
A tak v zemi, kde celá třetina domácností žije z ruky do pusy, protože nemá na to, aby si něco naspořila, radši chodí skoro polovina obyvatel s příznaky covidu dál do práce a ti nakažení přestali hlásit rizikové kontakty.

Odpověď na otázku, jestli kvůli jednomu pozitivnímu testu přijdu na dva týdny o téměř polovinu příjmů a do povinné karantény pošlu všechny své kolegy v práci a dostanu je do stejné situace, není na dlouhé přemýšlení.
Volba to snadná není, pro miliony lidí to je ale ekonomická nutnost. A zodpovědnost za to jde jednoznačně za vládou, která výši nemocenské ani náhrady karantény pro pracující za celou dobu pandemie, naléhání opozice navzdory, nezvýšila.