To, že je Česko sedmnáctou spolkovou zemí Německa, je legrace jen trochu. Ekonomicky to totiž skoro platí. Má to mnoho výhod, naše hospodářství je doslova taženo tím německým a hodně dobré roky, které zažívali před covidem Němci, jsme zažívali do značné míry i my. A nevadilo nám, že jedním z důvodů byl levný ruský plyn z plynovodu Nord Stream 1.

Problémem naší pozice sedmnácté spolkové země je však to, že s Německem sdílíme i jeho průšvihy. Včetně toho v podobě závislosti na ruském plynu. Aby bylo jasno, ta německá závislost byla šedesát procent, naše 98 procent. A 100 to nebylo jen proto, že ta dvě procenta vytěžíme na jižní Moravě.

Luboš Palata
Viktor Orbán může potopit Ukrajinu

Jenže nejde jen o průšvih, do kterého jsme spadli, ale i o cestu z něj ven. Pokud se nepodaří nalézt evropské řešení, a to maximálně do konce našeho předsednictví, tedy do konce roku, musíme více či méně okopírovat řešení německé. A to spočívá ve velmi vysoké pomoci firmám, kterým se chystá Berlín dotovat ceny plynu tak, jak se těm českým zatím ani nesní.

České podniky ale musí dostat srovnatelnou pomoc. Vem, kde vem. Jinak zkrachují. A že na to Česko nemá? Za to poděkujme Andreji Babišovi a jeho uherskému grófskému rozhazování.