Čtrnáctiletý chlapec čeká v neděli na projev prezidenta republiky Miloše Zemana ke kauze Vrbětice. Má trochu strach. Týden poslouchá zprávy o agentech cizí vojenské rozvědky, výbuších zbrojního skladu, vypovězených diplomatech. Bude válka? ptá se v duchu, přičemž mezi kamarády spíše dělá ramena. Baví se o tom s rodiči, ale čeká i na to, jak mu vše vysvětlí pan prezident.

Možná i vaše dítě se ocitlo v podobné roli. Co si z jeho vystoupení a hodinového rozhovoru nakonec vzalo? Zeptal se váš syn nebo dcera na to, proč se hlava státu chovala tak přezíravě, vědomě neříkala pravdu a arogantně peskovala moderátorku? Možná jste si přitom vzpomněli na Zemanova slova o skupině Pussy Riot, kdy ve veřejnoprávním rozhlase její členky charakterizoval slovy kun.. sem, kun.. tam. Nebo na jeho vrávorání u korunovačních klenotů, v květnu 2013, pár měsíců po prvním zvolení. Jako rodiče asi tápete, protože nevíte, jak to dítěti vysvětlit. A co učitelé, kteří častokrát vykládají žákům o ústavě, občanských právech či parlamentním systému naší země v učebnách, jejichž stěny zdobí portrét Miloše Zemana? Jak se na to dívají oni? Nepřistoupí po nedělním projevu k jeho sundání?

Klidně by to udělat mohli, neboť žádný předpis tuto povinnost nepřikazuje. „Umístění obrazu prezidenta republiky ve školní třídě legislativa neupravuje. Jde tedy pouze o výraz tradice a úcty k hlavě státu,“ potvrdila Deníku mluvčí resortu školství Aneta Lednová.

Deník oslovil desítky ředitelů základních škol a zjistil, že v mnoha třída visí jiný Čech než současný prezident, a to Jan Amos Komenský. „V současné chvíli Miloše Zemana nevidím jako vzor pro naše děti. Za osobnost, jejíž portrét bychom měli vystavovat v každé třídě, považuji Jana Amose Komenského,“ uvedla Lenka Trávníčková, ředitelka ZŠ Drahanovice.

Ředitel Smíchovské střední školy a gymnázia Radko Sáblík, který je jedním ze spoluautorů Strategie vzdělávací politiky 2030+, si myslí, že Miloš Zeman „je příklad hulvátství, nezdvořilosti vůči ženám, lhaní“. V případě Vrbětic se podle něj ani nepostavil za vlastní stát a vládu. „Naštěstí přinejmenším naši studenti ho neberou vážně. Je pro ně komikem. Jeho portrét u nás nevisí. Místo něj máme Komenského,“ sdělil Sáblík.

Pokud je pro mnohé žáky a studenty prezident přinejlepším komická figura, jak se bude utvářet jejich vztah ke státním institucím a zvoleným autoritám? Sedí-li na Pražském hradě člověk, který je lidem pro smích, jaký respekt mohou mít premiér a ministři, které jmenuje? Těžko se pak můžeme divit, že tak málo lidí respektuje například protiepidemická nařízení vlády.

A mohou se děti v takovém případě ztotožnit s postojem, který zastává třeba ředitelka ZŠ Prodloužená v Pardubicích Jana Smetanová? „Nejsem kritikem pana prezidenta. Ve třídách máme ale pověšený státní znak, abychom nemuseli řešit sympatie nebo antipatie k tomu, kdo stojí v čele státu. Přesto si myslím, že ať je to, kdo je to, je to hlava státu, měli bychom se podle toho k ní chovat a neměla by být dehonestována,“ míní. Jenže hlavou státu byli i Klement Gottwald nebo Gustáv Husák.

Miloš Zeman nechtěně v neděli otevřel prostor k náplni hodin ve společenskovědních předmětech. Vstupním příspěvkem by mohl být třeba názor Karla Minaříka, ředitele ZŠ Partyzánská v České Lípě: „Miloš Zeman svým jednáním, vystupováním i názory rozhodně není příkladem prezidenta, který by mohl být vzorem pro naše děti a pro celou společnost. Ale jelikož učíme děti i na špatných příkladech, možná bychom mohli portrét využít v tématech agresivní a vulgární komunikace, polopravda a lež v politice nebo politická moc jako nástroj sebeprosazení.“