Kliknutím zvětšíteTeploměr na okně ukazoval deset stupňů. Naštěstí ne v poledne, ale brzy ráno. Ale i to stačilo, aby se člověku připomnělo, že po měsíci českého předsednictví se lámou nejen prázdniny, ale i léto jako takové. A po něm přijdou podzim a zima.
Možná nejtěžší a rozhodně nejdražší zima za poslední desetiletí. Zima, na jejímž počátku bude Česká republika stát v čele Evropské unie a buď bude v Evropě za co a čím topit a vařit, nebo nebude.
Spoléhat se na Vladimira Putina, že bude jednat racionálně a ruský plyn bude nakonec do Evropy proudit tak, jak podle uzavřených smluv má, je podobné jako věřit, že od prosince do dubna neklesne denní teplota v Česku pod plus dvacet.
Plyn, u něhož bylo pod českou taktovkou tento týden složitě dosaženo dohody o chování EU v krizi a příslibu snížení spotřeby o 15 %, je součástí problému jménem ruská agrese proti Ukrajině. A v něm bude podobně obtížné nebo ještě obtížnější udržet jednotu Unie. Evropských politiků, kteří by vyměnili nějaký mír s Ruskem za levnější plyn a klidnou zimu, přibývá. Budiž českým vládním představitelům ke cti, že nejenže k této skupině nepatří, ale naopak, že se i v rámci předsednictví snaží celé Unii připomínat důležitost „neporážky“ Ukrajiny.
I během neformálních summitů EU, které se v červenci v Praze konaly, čeští ministři mysleli na účast ukrajinských kolegů, a to je dobře. Prospěšná byla také návštěva ministra zahraničí Jana Lipavského v Kyjevě. Ale s postupujícím časem bude tlak v EU na nějaké ukončení války růst, a na to je třeba se připravit. Situaci však lze pomoci rychlými dodávkami nejúčinnějších zbraní Ukrajině, která už nyní díky nim stabilizovala situaci na frontě a odhodlala se k protiútoku.
Ve válečné době je však třeba soustředit síly na nezbytné úkoly. Jedním z dobrých kroků předsednictví je odmítnutí svolávat v této situaci konvent a řešit změnu základních smluv EU, jak na to tlačí část Evropského parlamentu. To je opravdu věc, která může vydržet pár měsíců, až se situace kolem Ukrajiny vyjasní. A my budeme moci věnovat síly na vnitřní rekonstrukci EU. Otázka omezení práva veta a rozšíření většinového hlasování nás však nepochybně čeká, nejpozději před dalším velkým rozšířením Evropské unie.
Přes válku a energetickou, či lépe řečeno plynovou krizi jsou tu takzvané plánované kroky, které už Česko v čele Unie muselo řešit nebo dořešit. Je dobře, že se podařilo zahájit vstupní jednání se Severní Makedonií a Albánií. Stejně tak, jako se pod naším předsednictvím zdařilo udělat poslední krokk rozšíření eurozóny o Chorvatsko.
V minulých týdnech se také povedlo pod českým vedením posunout plány na evropskou úpravu digitálního prostředí, která pomůže menším firmám a také posílí práva zákazníků. Stejně tak se podařilo posunout jednání o lepších právech zákazníků v e-shopech.
Český ministr zemědělství Zdeněk Nekula pak vedl jednání, na kterých se státy EU dohodly na zvýšení produkce sladkovodních, ale především mořských ryb. Což jen ukazuje, že předsednická země prostě musí řešit celoevropské problémy, i když sama nemá moře.
Nemrznout, nezchudnout
Celkově se dá říci, že před srpnovou dovolenkovou pauzou Česko svůj první měsíc v čele Evropské unie zvládlo důstojně, slušně a se ctí. Po téměř měsíční pauze se však evropský čas v září rozeběhne ještě daleko rychleji. Především otázku energetiky a zásobování plynem bude třeba velmi rychle a co možná nejméně draze vyřešit. Protože jak už před začátkem předsednictví správně říkal ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek, na tom bude stát a padat důvěryhodnost Evropské unie.
Je to přitom i klíčová součást naší podpory Ukrajině. Protože vymrzlí a zchudlí evropští občané chuť pomáhat Ukrajincům rychle ztratí. Což je přesně to, co Česko v čele Evropy nesmí dopustit.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
