Po dvou letech, kdy se po adventních náměstích proháněl jen vítr, by atmosféra svátků mohla být letos opět tradiční. I přes drahotu a válku za humny. Nejen perníčky na plechu, ale i Mikuláši přede dveřmi budou zase vonět rumem, pár dětí dostane zdravý hysterický záchvat, na náměstích se bude pít punč a my si budeme tisknout ruce s lidmi, které skoro neznáme, ale v té chvíli pod zářící jedlí (stejně mám pocit, že stojí nakřivo) námi prostoupí pocit přátelství.

Také já mívám o adventu a Vánocích dojem, že je mezi lidmi více dobra. Jako by si ho mnozí po celý rok šetřili – jako dvanáctiletou whisky – na sváteční čas. To je ten nejvhodnější čas projevit dobrotu a také se k ní hrdě přihlásit. Jak to známe z adventních koncertů v televizi. Je v tom náš pochopitelný, avšak zároveň vždy zarážející a lehce hanebný pud, týž, který nutí matky, aby svého okatého potomka v krásném kabátku vystrčily v záři světýlek trochu dopředu před ostatní konfekční děti.

David Nesnídal
Pěna dní: V kostce

Píšu o vánoční dobrotě štiplavě, ale to proto, že jí o Vánocích není víc než jindy v roce. Je to jen zdání, protože v blízkosti číhá Ježíšek a poletují andělé, kteří nás k dobru a usebrání nabádají. O Vánocích (spíš však před nimi) se o těchhle věcech jen víc a přesvědčivěji mluví. A člověk naslouchá a vzedmuté emoce ho nutí okamžitě jednat ve jménu dobra a lásky. A tak je advent plný kýče dobra a lásky. Ačkoli uznávám, že ten je pořád lepší než jedlička z PVC.

Na YouTube je stále k vidění pasáž z populární Pošty pro tebe, v níž Ester Janečková (moderuje i TV adventní koncerty) utěšuje plačící paní, která se ve jménu dobra a lásky chce usmířit se svou odloučenou dcerou a její rodinou. Dcera však o sblížení nemá zájem, a tak ji matka nakonec v pláči prokleje i s celou rodinou, čímž překvapí nejen moderátorku, ale i všechny v sále. S výjimkou své dcery. A já věřím, že ta proklínající maminka rok co rok posílá obolus na chráněné dílny a hospici a má oči plné slz, když dole na obrazovce čte své jméno.