Za roletami zavřených obchodů a restaurací se skrývají pohnuté příběhy zoufalých majitelů, kteří by za každého zákazníka upsali duši. Vláda denně schvaluje opatření, která na jedné straně zachraňují pracovní místa nebo přilepšují seniorům, na druhé straně tím noří zemi do hlubin zadlužení, v nichž se příští generace mohou utopit. Kanceláře zejí prázdnotou, protože spousta lidí pracuje na home office.

Mladí lidé po letech zjišťují, že pracovna jejich rodičů obsahuje podivný kus nábytku, který se jmenuje knihovna. Nedůvěřivě berou do ruky dávno nečtené svazky a otráveně zírají na první odstavce neznámých autorů. Co také dělat, když bary zavřely a výuka na vysokých školách je zase jen online?

Věčně rozebírat s kamarády, o jakou super zábavu, sport, festival, divadlo či pařbu přišli, už je také nuda. Učitelé, děti i rodiče se v září natolik těšili na normální výuku, že i to jednodenní doporučené ředitelské volno před prodlouženým víkendem vyslyšelo jen patnáct procent škol.

Žlutá lišta na ČT24 výstražně bliká v obývacích pokojích a oznamuje stoupající čísla nakažených, hospitalizovaných i mrtvých. Náměstek ministra vnitra široce vysvětluje, jak se bude volit za zpřísněných bezpečnostních opatření.

V takové konstelaci Andrej Babiš bojuje o svoji politickou budoucnost. Kdyby nepřišla pandemie, ekonomika by pravděpodobně dál rostla, pozitivně by se začaly projevovat investice do dopravní infrastruktury, stavěly by se nemocniční pavilony i nové stadiony. Učitelé by konečně dostali důstojný plat a ty doktorské by byly na takové úrovni, že by již nehrozily tisíce lékařských exitů do zahraničí.

Opozice by měla v ruce jen to Čapí hnízdo a premiérův střet zájmů, který je tak notoricky známý, že už nikoho vlastně nezajímá.

Předseda hnutí ANO tak mohl v klidu sedět a počítat, zda příští rok dostane ve sněmovních volbách 30, 35 nebo dokonce 40 procent hlasů. Kolik získá hejtmanů, ho nemuselo trápit, byť i těch by pravděpodobně měl minimálně devět.

Koronavirus ale trhl oponou a všecičko je jinak. Babišův manažerský handicap, kdy chce o každém detailu rozhodovat sám, se plně obnažil. Učedník Adam Vojtěch musel poslouchat nervní pokyny svého mistra a měnit před národem v přímém přenosu svá stanoviska. Bohužel i to klíčové, jež se týkalo nošení roušek a obezřetnosti na konci léta a začátkem září.
Chybný Babišův zásah obrátil vše naruby. Narychlo povolaný Roman Prymula má zachránit image premiéra jako schopného lídra, který zvládne každou situaci.

Jenže lidé začínají mít dojem, že už to neplatí. Že věří víc svým PR mágům než odborníkům. Že bezhlavě rozdává miliardy, místo aby zaujal rozvážný postoj státníka, který myslí o několik tahů dopředu. V takovém rozpoložení přicházejí krajské a senátní volby, jež se z jarní nevýznamnosti stávají událostí podzimu, a nejen jeho. Nejde o to, kolik kdo urve hejtmanů, leč o prosté sdělení, zda se ANO dál veze na vítězné vlně, nebo už padá dolů.

Pokud ani bleskurychlá výměna ministra zdravotnictví a Prymulova pověst odborníka na slovo vzatého voliče nepřesvědčí, může to mít pro Andreje Babiše fatální následky. Nikoli kvůli bolestivé ztrátě v krajích, ale vavřínového věnce pro vítěze každého volebního klání.

Naopak vyjde-li politický tah s profesorem Prymulou a ANO vyhraje v kýžených devíti regionech, může na tom Babiš ihned začít stavět předvolební sněmovní kampaň ve smyslu: Byť někdy udělám i chybu, umím ji okamžitě napravit a stejně tak vyvedu zemi z koronavirové pandemie do další éry blahobytu.