Pan Luděk (41), tehdy ubytovaný v charitním Azylovém domě sv. Pavla v krajském městě, nabídl vedení, že zařídí zájezd do zoologické zahrady v Praze.
Tak se 22. května 2004 klienti charity, ale také někteří zaměstnanci, vydali autobusem do Troji.


Fakturu na 8392 Kč pan Luděk převzal na vrátnici a krátce nato se z domova odstěhoval. Upomínka šla už na vedení azyláku, a to tak shledalo, že dotyčný klient zájezd objednal – ale s razítkem jejich zařízení, když jako osobu odpovědnou uvedl sám sebe. Je tvrzeno, že takto učinil bez vědomí vedení charity.


On sám k tomu neřekl nic, neboť je s ním vedeno trestní řízení jako proti uprchlému.
Okresní soud v Českých Budějovicích tak k věci vyslechl jen pracovníka zařízení, který ujistil, že jejich razítko bylo vždy pečlivě uloženo v kanceláři, kam klienti sami neměli přístup.


Musel ale odpovídat i na otázky, zda vedení domu nabídka zařídit takový zájezd nezarazila. Zda to opravdu nechali na klientu Luďkovi, tak〜říkajíc v jeho režii, zda se sami ve věci vůbec nijak neangažovali. Svědek k tomu jen poznamenal, že to brali s tím, že řada klientů s určitou komunikační úrovní prostě měla snahu pro dům něco dělat . . .

Byl „švorc“

Z dalších důkazů zbylo soudu jen konstatovat exekuční příkazy na majetek obviněného z let 2001–05 celkem řádově na bezmála 200 000 Kč a rozsudky nad ním z onoho roku 2004 – pro krádeže, pokračující podvod a zpronevěru. Obhájce v závěrečné řeči poznamenal, že vzhledem k nepřítomnosti jeho mandanta se lze jen dohadovat o motivu oné objednávky zájezdu, ale že se pan Luděk určitě nechtěl obohatit a ani neobohatil – že chtěl udělat radost ostatním klientům.


V očích soudu ho to viny ovšem nezbavilo. Za podvod a další skutek, úvěrový podvod ze září 2004 s pořízením úvěru na mobil při uvedení nepravdivých údajů o zaměstnavateli a příjmu, mu uložil úhrnný trest odnětí svobody na osm měsíců s výkonem ve věznici s dozorem. Dopravnímu podniku města Českých Budějovic musí uhradit škodu.


„Kdyby Dopravní podnik věděl, že objednává klient azylového domu, asi by se rozmýšlel, ale takto užitím razítka tohoto zařízení mohl nabýt dojmu, že se jedná o odpovědného zaměstnance charity,“ řekla soudkyně v odůvodnění rozhodnutí.


Pan Luděk tedy uvedl dopravce, stejně jako poskytovatele úvěru v druhém případě, v omyl, přičemž vzhledem ke své finanční situaci neměl v úmyslu pohledávky uhradit. Rozsudek není v právní moci.