Navrhující věřitelka má od roku 1998 vůči G4 pohledávku 1 448 189 Kč. Vykonatelnou pohledávku ve výši 5 498 658 Kč má vůči dlužníkovi Okresní správa sociálního zabezpečení. Během dvou let, kdy probíhalo vyrovnací řízení, dlužník neuhradil. Dalším věřitelem úpadce s pohledávkou ve výši 2 276 357,43 Kč je finanční úřad. Vrchní soud v Praze 6. října 2004 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.


G4 se dovolal k Nejvyššímu soudu ČR. Namítal, že soud prvního stupně neměl prohlásit konkurz na jeho majetek, jelikož v tu dobu vedl soudní spory ohledně pohledávek navrhovatelky a ČSSZ. Není prý tedy jasné, zda po skončení těchto řízení budou předmětné pohledávky existovat.


Nejvyšší soud dovolání odmítl. O tom, že konkurz lze prohlásit i tehdy, osvědčují-li dlužníkův úpadek pohledávky, o nichž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, nepochybuje podle NS soudní praxe ani právní teorie.


Jak NS uzavřel již v minulosti, úsudek soudu o úpadku dlužníka je vždy úsudkem pravděpodobnostním (byť je žádoucí, aby se co nejvíce blížil jistotě). V první fázi konkurzního řízení, jež končí rozhodnutím soudu o návrhu, se předpoklady pro prohlášení konkurzu neprokazují, nýbrž osvědčují. K přesnému „zjištění” pravosti, výše a pořadí pohledávek věřitelů dochází až při přezkumném jednání a v první fázi konkurzního řízení sebelépe „prokázaná” pohledávka může být po prohlášení konkurzu úspěšně popřena.


Skutečnost, že v době prohlášení konkurzu na majetek dlužníka o pohledávkách navrhující věřitelky a Okresní správy sociálního zabezpečení případně probíhaly soudní spory, tedy podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí sama o sobě nebránila osvědčení úpadku dlužnice těmito pohledávkami.
Žádnou jinou otázku s judikatorním přesahem dovolatel Nejvyššímu soudu k řešení nepředložil. Dovolání G4 tedy NS odmítl jako nepřípustné.
Ke konkurzu G4 se ještě vrátíme.