Té Hlavní město Praha loni v září sdělilo, že se má do šesti měsíců o vůz přihlásit. Když se tak nestalo (podává se, že výzva nebyla doručena, protože majitelka se údajně odstěhovala), Praha zaslala letos v březnu Městskému úřadu v Táboře žádost o provedení změny vlastníka v registru vozidel a vystavení druhopisu technického průkazu s odkazem na občanský zákoník, dle něhož prý auto podle občanského zákoníku jako nalezená ztracená věc, o niž se vlastník nepřihlásil po dobu půl roku, připadá do vlastnictví státu. Praha vozidlo chtěla poté odprodat.


Táborští však řízení o převodu zastavili s tím, že takové prohlášení nepovažují za zákonný doklad osvědčující změnu vlastníka.
Praha se odvolala ke Krajskému úřadu Jihočeského kraje, a ten v červenci usnesení táborské instance potvrdil.
Praha poté krajský úřad zažalovala o přezkoumání tohoto rozhodnutí.


Poukazuje znovu na to, že podle občanského zákoníku je ten, kdo najde ztracenou věc, povinen vydat ji vlastníkovi, a není–li ten znám, obci, na jejímž území k nálezu došlo. Nad rámec povinnosti Praha vyzvala vlastnici k převzetí, ale z jejího jednání je prý zřejmé, že auto opustila. Vlastnické právo k němu proto přešlo na obec.


Krajský úřad s tímto výkladem ve vztahu k motorovým vozidlům nesouhlasí. Podle zákona č. 56/2001 o provozu vozidel na pozemních komunikacích účinky přechodu vlastnického práva nastávají např. kupní či darovací smlouvou.


Prohlášení o zařazení věci do majetku obce či protokol o převzetí vozidla takové úkony nenahrazují, nelze je považovat za zákonný doklad osvědčující změnu vlastníka a na jejich podkladě proto nelze zápis provést. Fyzické opuštění věci nenahrazuje projev vůle vlastníka, aby jeho vlastnické právo zaniklo. Nelze mít zato, že majitelka oné sierry pouhým jejím nevyzvednutím deklarovala vůli svůj majetek opustit. Tuto případnou vůli musejí státní orgány spolehlivě zjišťovat.


A Krajský soud v Č. Budějovicích žalobu hlavního města zamítl. Konstatoval, že nálezce, odtahová služba, která se o vozidlo tehdy „postarala“, nepostupoval správně, když nezjišťoval a nekontaktoval vlastníka onoho fordu, ale odevzdal jej obci. Do jejího vlastnictví automobil nemohl připadnout, je–li vlastník znám a dokonce ani nebyl řádně o nálezu vyrozuměn.


Proti rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
Jaký bude mezitím a poté osud onoho auta, kdoví. Vypátrá někdo jeho majitelku? Vyměří jí „parkovací“ poplatky na odtahové ploše pražské společnosti, která je tehdy zajistila, či na odstavné ploše obce? – Kdoví . . .