Prodávajícímu předložil doklad o složení této částky na účtě společnosti Hellp International u Komerční banky v Kladně–Kročehlavech za účelem zajištění pohledávky za Ladislavem H. z tohoto obchodu: pro případ nezaplacení měl být prodávající oprávněn vyzvat k úhradě banku.


Zástupce prodávajícího následně v bance zjistil, že doklad o vinkulaci je padělán – Hellp Int. deponoval na příslušný účet jen 1700 Kč.
Krajský soud v Č. Budějovicích loni v květnu uznal Ladislava H. v řízení proti uprchlému vinným trestným činem podvodu ve stadiu pokusu a za tento a další skutky mu uložil souhrnný trest odnětí svobody na šest roků.


V odvolání obviněný namítal, že vinkulaci 1700 Kč nesjednával, ani k tomu nedal pokyn. Jistý Michal K. mu jen předal doklad o garanci sedmnácti miliony a on jej v dobré víře použil. Kdo a jak tento doklad zhotovil, prý nebylo objasněno.


Vrchní soud v Praze v listopadu rozsudek v této části a ve výroku o trestu zrušil a za zbývající trestné činy uložil Ladislavu H. trest vězení na dva roky a devět měsíců. Věc s kupováním autosalonu krajskému soudu vrátil.


Uzavřel mj., že „jakkoliv osobnostní charakter obžalovaného, který má výrazné sklony k páchání trestné činnosti majetkové povahy, a zjištění, že se skrývá, naznačují s vysokou měrou jistoty – zejména s jemu prokázanou osobní účastí coby kupujícího při uzavření smlouvy a předložení padělaného dokladu – správnost závěru krajského soudu o pokusu podvodu, je předčasný závěr, že by se podílel na opatření padělku a že by byl obeznámen s tím, že jde o padělek“.


Krajský soud se tedy věcí zabýval znovu.
Od původního majitele Hellp Int. se dozvěděl, že společnost, kterou založili v červenci 2000 a která nikdy nevyvíjela činnost, v říjnu 2002 zdarma převedli na Zdeňka G. a Rostislava Š. Na co ti ji chtějí, to prý neřekli.

Prý se taky podivil

Pan G., který sedm měsíců nato „zúřadoval“ ono ručení na Kladně pro transakci s Porsche, se především označil za „papírového jednatele bez pravomocí“. Koupit firmu byl prý nápad kolegy Š., který byl taky Moravák. Činnost Hellpu byla podle něho rozsáhlejší, hlavně v propagaci, žádné provozovny a majetek ale neměla, ani zaměstnance. On oficiálně ani ve firmě nebyl, figurovalo tam jeho příjmení, ale jiné jméno . . .


K projednávané věci tento svědek vypovídal v různých fázích trestního řízení se značnými rozpory. Ručení pro Ladislava H. mu prý doporučil společník v Hellpu pan Š., resp. inženýr J. z Budějovic. S obviněným se setkal asi v Budějovicích, byli tam snad i jistý Michal K. a další, taky mu ukázali tu nemovitost, ale o výši ručení nebyla řeč. Co má konkrétně udělat, o tom ho instruoval faxem ten Michal K. jako prostředník.


Samotnému mu prý bylo divné, že jištění má být tak malou částkou, pouhými 1700 Kč. Nenapadlo ho ale, že je to zrovna na ten autosalon, tvrdil.
Do té banky to jel vyřídit ze Zlína, kde bydlí. U soudu si nějak nevzpomínal, zda peníze skládal hotově, či převodem, ale ujišťoval, že mu je určitě nikdo nedal, aby je na garanci vložil.


Doklad o složení částky předal v podvečer u benzinky u Tábora tomu prostředníkovi Michalu K.
Pak dostal pokyn jet do Budějovic k notáři.

Byl nastrčen?

Proč jste tam podepisoval, že jde o sedmnáct milionů, když jste v bance vyřizoval jen sedmnáct set? chtěl vědět soud a Zdeněk G. vysvětloval, že si tehdy zapomněl brýle v autě na parkovišti, v místnosti bylo plno lidí, velký humbuk, všichni spěchali. Doma se na papíry podíval a když zjistil, co na nich je, nemohl prý ani dospat. Sháněl právničku a honem poslal Ladislavu H. a do Porsche prohlášení, že odstupuje od garance.


Proč jste tam uvedl jako důvod nápadně nevýhodné podmínky a ne záměnu částek? ptal se předseda senátu a svědek prohlásil, že to tak formulovala ta advokátka.


Soud posléze poukázal na dohodu svědka s jednatelem Š. o odprodání Hellpu 28. května 2003, tedy krátce po poskytnutí oné záruky, a G. jen poznamenal, že když se dozvěděl, co je na něho nastrčeno, nechtěl se už do ničeho namočit . . .


Svědčit přijel také Rostislav Š. z Olomouce, jediný společník oné firmy Hellp. Uvedl, že ho budějovický známý požádal o poskytnutí garance pro nějakého svého kamaráda, a on ho odkázal na jednatele G. s tím, že se domluví, až budou známy konkrétní věci. Při sepisování záruky nebyl. Že zněla na 1700 Kč, to mu řekl až G. v telefonu. Jemu se tak malá částka zdála „extrémně divná“, ale G. mu prý vysvětloval, že podle žadatelů to má být něco jako výpomoc a až následně že se má jednat o oné garanci.


Svědek se dost zapotil při vysvětlování, čím jeho společnost chtěla vlastně ručit, jaký že sama měla majetek, proč ji kupoval, s čím podnikala a kam se poděly její údajné zisky v milionové výši. Prý byly vloženy do dalších obchodů . . .


V doprovodu policie se dostavil před senát také onen Michal K., údajný prostředník obžalovaného. Vypověděl, že se ho Ladislav H. obecně ptal na někoho, kdo by mu pomohl s úvěrem, ale on osobně prý ve věci nic nezařizoval a nepamatuje se, jestli někoho kontaktoval. Na žádného Zdeňka G. se nepamatuje, že by od takové osoby něco přebíral pro H., neví. Fax, který G. dostal z jeho kanceláře, asi poslal obžalovaný. Po předestření výpovědí ostatních se Michal K. rozohnil, že zkrátka on žádné smlouvy nefalšoval.


Ještě poslední den hlavního líčení se u soudu objevil údajný podnikatelský záměr Ladislava H., který měl nasvědčovat jeho zájmu v objektech po Porsche skutečně podnikat. V telefonátu s předsedou senátu zpracovatel záměru tvrdil, že je skutečně z března 2003, ale dnes žádné podklady ani objednání nemá, to že všechno vrátil. Doklad o zaplacení za zpracování by prý musel dohledat v počítači. Vzhledem k malé průkaznosti takového důkazu ale soud od výslechu zpracovatele upustil.

Že by tečka?

Poté soud Ladislava H. opět uznal v této věci vinným pokusem o podvod a uložil mu za tento a další skutky opět souhrnných šest let odnětí svobody. Další dokazování podle předsedy senátu jen potvrdilo stejná zjištění, že od začátku jednal v podvodném úmyslu.


K námitce obhajoby, v čem že by měl úmysl spočívat, když vlastnictví k nemovitosti mělo na obviněného přejít až po zaplacení kupní ceny, soud připomněl, že současně se smlouvou byla podepsána i plná moc k podání vkladu do katastru. „Od toho okamžiku tedy obžalovaný mohl s nemovitostí nakládat, jak by uznal za vhodné, a lze předpokládat, že by ji hned prodal a peníze by se nedohledaly,“ uvedl předseda senátu. „U některých podvodníků to tak je, že si nedělají starosti do budoucna . . “


Rozsudek ještě není v právní moci, obhajoba se na místě odvolala.