Pikantní bylo, že se tak stalo omylem – shořet měl jiný podobný bavorák zaparkovaný vedle . . . Smyslem útoku měla být pomsta majiteli auta za to, že k němu odešla družka jistého pana Michala (46). Jenže vykonavatel, Robert Mucha (35), to spletl . . . Tak to alespoň konstatoval Okresní soud v Českých Budějovicích.

To ten druhý!

Mucha to samozřejmě popírá – benzin prý natankoval a pak někam odešel ten Michal; za pár minut se vrátil a řekl, že „tomu frajerovi polil auto“.
Michal (jeho věc byla vyloučena k samostatnému projednání) zas tvrdil, že tehdy dovezl kanystr Muchovi na jeho telefonickou žádost do Jírovcovy ulice, protože prý jeho vůz byl „na suchu“. Co s ním bylo dál, neví. Přítelkyně mu nikdy neodešla, s tím člověkem, kterému mělo údajně auto shořet, žádný vztah neměla a on ho ani nezná.


„Rozseknout“ to měla bývalá kamarádka pana Michala. Potvrdila jeho záměr na dotyčného přitlačit – prý nejdřív s pomocí dvou „bouchačů“, ale to nevyšlo, protože na té adrese zrovna nebyli doma. Pak tedy dohodli tu variantu s autem. Michal natankoval kanystr, předal jej na Palačáku Muchovi a dalšímu Romovi a odjel s ní domů. Že zapálili jiný vůz, to řekl Mucha Michalovi druhý den . . .


Mucha nato u soudu řekl, že tuto svědkyni vůbec nezná.


Soud shledal tuto klíčovou svědkyni věrohodnou a Roberta Muchu uznal vinným poškozováním cizí věci. Za to a za sbíhající se ublížení na zdraví a výtržnictví podle trestního příkazu z listopadu 2005 mu soud uložil rok nepodmíněně.


Nebyl to ale jediný skutek, pro který Mucha stanul před trestním senátem.

Krádež a maření

Byl stíhán také za krádež – v noci na 12. leden 2006 měl za pomoci nalezených klíčů odjet z ulice V. Volfa s fabií a pak ji nabídnout výše zmíněnému Michalovi za deset tisíc. Obviněný to ovšem popřel, vůbec prý na Máji tehdy nebyl. Proč ho z nabídky usvědčuje zrovna Michal, to nechápe. (Auto pak bylo nalezeno, když policii údajně vyrozuměl Michal, a vráceno nájemci. V autě pak byla zajištěna Muchova pachová stopa.)


Rovněž onoho dvanáctého navečer pak Mucha podle soudu vnikl po poškození zámku do Citroënu Saxo na parkovišti před multikinem pro autorádio, CD a další věci. (U soudu tvrdil, že auto bylo otevřené. Rádio pak prodal „našemu známému“ Michalovi za 500 korun.) Takto si počínal přesto, že byl na jaře 2005 odsouzen za krádež na rok s tříletým podmíněným odkladem.


Posléze byl uznán vinným trojnásobným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí, neboť přes soudní zákaz řídil loni v lednu opakovaně Ford Escort. (K prvnímu případu uvedl, že si vůz dva dny předtím koupil a chtěl si jej projet. Ve druhém případě prý jel jen jako spolujezdec; policisté ale uvedli, že z bezprostřední blízkosti viděli, jak si muži uvnitř měnili místa. Ve třetím případě si prý chtěl auto jen přeparkovat, protože kolem „blbli“ nějací kluci.)

A loupež nakonec

Bilanci pak doplnil útok, za nějž byl s Muchou stíhán i Klement Punák (32). Soud je uznal vinnými loupeží ve spolupachatelství. 12. září kolem 19 hodin v prostoru multikina pod výhrůžkami „řešení věci po svém“ prohledali 22letého mladíka a Punák mu vzal z kapsy dvě tisícovky.


Mucha to líčil tak, že tehdy ten bílý kluk nabízel mladým Romům drogy. Viděl u něho peníze a ptal se, jestli je dostal od těch kluků, a on mu řekl, že je to jeho věc. Také ti mladí se rozčilovali, že se do toho nemá plést. Mucha tomu „dealerovi“ pohrozil, že to řekne rodičům těch dětí, a když ten se chtěl domluvit, řekl, aby mu dal ty peníze. „Dealer“ mu dal tisíc s tím, že druhý už předal Punákovi.


Také Punák vypověděl, že zaslechl nabízet „bílého“ mladistvým Romům trávu. Rozhodl se toho využít a měl mu prý říci, že jestli nechce mít problémy s rodiči těch dětí, ať mu tu tisícovku dá. Tak se stalo, rozhodně mu bankovku netahal z kapsy. Dotyčný se nijak nebránil, nekřičel.


Poškozený mladík uvedl, že do multikina šel měnit dvoutisícovku. Spěchal hrát fotbal s kamarády. Chtěli s ním mluvit dva Romové; zřejmě prý Punák řekl něco o tom, že měl někomu prodat trávu, a chtěl peníze za to, že to neřekne rodičům.


Když opáčil, že nic takového neudělal a nic jim nedá, Mucha ho zatáhl za rukáv k východu a přimáčkl ho na topení. Oba mu zopakovali, že chtějí peníze, přičemž Mucha si významně sahal pro něco do zadní kapsy. Poškozený měl strach. Punák mu pak ty peníze vzal.

Komu věřit?

Obžalovaní promptně „dodali“ soudu tři mladíky, kteří potvrzovali, že jim tehdy ten kluk nabízel trávu; sám prý byl silně „zhulený“. Slyšeli to i obžalovaní a pak se s ním nějak dohadovali. Dva svědkové řekli, že obviněným nabízel peníze.


Soud plně uvěřil poškozenému, jehož výpověď podporovala i svědectví nezúčastněných lidí. Jednáním obviněných byl překvapen a podle soudu není nelogické, že se nevzmohl vzhledem k jejich evidentní fyzické převaze na výraznější odpor. V celkové situaci a při hrozbě „řešení věci po svém“ měl strach. Výpovědi svědků obhajoby naopak byly nápadně shodné a působily naučeně.


Soud uznal proto Muchu i Punáka vinnými trestným činem loupeže ve spolupachatelství. Sedmkrát soudně trestanému Muchovi uložil za výšepopsané krádeže, maření výkonu úředního rozhodnutí a tuto loupež souhrnně tři a půl roku do věznice s ostrahou a trest zákazu řízení na další dva roky, dvakrát podmíněně odsouzenému Punákovi za loupež dva roky do věznice s dozorem.
Obžalovaní se odvolali.


Muchova obhájkyně mj. zpochybnila svědectví muže „spolupracujícího s policií a stíhaného pro drogy“ a jeho přítelkyně proti svému klientovi ve věci zmiňované krádeže felicie. Věc údajné loupeže by pak měl soud přezkoumat z hlediska motivu: je nepochybné, že Mucha „vzal právo do svých rukou“, ale je otázkou, zda nešlo jen o vydírání.


Podobně Punákův obhájce upozorňoval, že se jeho mandant v reakci na nabízení drogy romským dětem nedopustil vůči poškozenému v kině žádného násilí, a není prokazováno ani, že by bezprostředním násilím hrozil. Není svědek, který by v tvrzení proti tvrzení vyvrátil, že poškozený vydal obžalovaným peníze dobrovolně. Klement Punák by měl být proto obžaloby zproštěn, popřípadě odsouzen jen za krádež a vydírání.


Krajský soud poté k odvolání státního zástupce rozsudek první instance částečně změnil doplněním výrokové části o maření výkonu úředního rozhodnutí Muchovými jízdami autem, ale trest zopakoval. Odvolání obou obžalovaných pak zamítl.

Správný verdikt

V odůvodnění předseda senátu k obžalovaným poznamenal: „Jak radostným by pro nás bylo zjištění, že v multikině se dějí věci tak ušlechtilé, jen kdybychom mohli uvěřit, že jste skutečně zasáhli proti dealerovi drog romským dětem a že peníze vám dal poškozený dobrovolně, když jste mu řekli, že si nepřejete, aby ve vašem sídlišti někdo vašim dětem dával drogy. Svědci, které jste si pro to opatřili, ale vypovídali tak věrně naučeně a tak, že se to obrací vlastně všechno proti vám . . . Vy sami dobře víte, jak to s tou dobrovolností ve skutečnosti bylo!“


Krajský soud si je vědom toho, že hranice pohrůžky bezprostředního násilí je variabilní, ale v daném případě shledává, že první instance zjistila ve věci znaky loupeže zcela spolehlivě a své závěry přesvědčivě odůvodnila. Na jejím rozsudku proto není co měnit.