Když ho pan Marcel (21) napomenul, začal sklo metat po něm, přičemž mu způsobil osmicentimetrovou řeznou ránu na předloktí, kterým si kryl obličej.
22. dubna kolem 20.45 hodiny ve stejném zařízení uvolnil z vodítka dva psy bojových plemen, nechal je pobíhat mezi asi deseti hosty, na které vykřikoval, že jsou všichni komunisty, a vyhrožoval, že je zabije. Když byl napomenut panem Jaroslavem (52), udeřil ho na chodbě karabinou vodítka do hlavy, čímž mu způsobil krvácející ránu, a bušil do něho pěstmi. Napadl i dvě ženy, které zasáhly na obranu napadeného muže. Poté se vrátil do vinárny, kde dál nadával a házel po lidech židle. Když byl nato zadržen a odvezen na záchytku, kde lékař rozhodl, že je schopen umístění v cele předběžného zadržení (při předchozím pobytu na záchytce měl poškodit vybavení), napadl policisty.


Řádil i 2. července po půlnoci na diskotéce na zahradě rodinného domu v Břehově. Bezdůvodně opakovaně napadl u baru pana Josefa (30) a jeho manželku údery pěstí, muže ležícího na zemi se zlomeným nosem kopal a ženinou hlavou mlátil o auto.


12. listopadu před půl druhou v pohostinství ve Zlivi neočekávaně srazil pěstí u pultu stojícího hosta pana Pavla (33) a pak ho na zemi kopl do obličeje. 25. listopadu v již zmíněné vinárně kolem 1.15 hodiny napadl pěstí pana Miroslava (39) a venku pak hrubě i odcházející manžele.

Neovládal se

Hlavní líčení před Okresním soudem v Č. Budějovicích proběhlo letos v dubnu z větší části bez jeho účasti, protože byl ze síně vykázán pro opakované rušení jednání výkřiky a urážkami. K odročenému jednání v květnu se omluvil.


Po provedení důkazů soud uznal pana Tomáše vinným třemi trestnými činy výtržnictví a ublížení na zdraví a jedním útokem na veřejného činitele a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody na tři a půl roku do věznice s dozorem. Při úvaze o výši trestu nepřehlédl, že obžalovaný byl opakovaně soudně trestán, naposledy v listopadu 2005 (resp. v červenci 2006) pro násilí proti skupině obyvatelů (vyhrožování), trestné činy výtržnictví a dva trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí k úhrnnému trestu odnětí svobody na 20 měsíců podmíněně na tři léta. Dva poslední útoky v této věci tedy spáchal v podmínce. Kromě toho si v minulosti odpykal tři roky za loupež a vydírání.

Ve čtvrtině sazby

V sazbě odnětí svobody na dva až osm roků konstatoval soud prvního stupně, že přiměřeným se mu jeví trest ve čtvrtině sazby. Pro výkon trestu pak pana Tomáše poslal do mírnější věznice s dozorem, ačkoliv by patřil do ostrahy – měl zato, že tak bude mít větší možnost pracovat, čímž bude lépe zajištěna jeho náprava a bude mít větší příležitost hradit způsobené škody.


Obžalovaný se odvolal stížností „proti smyšlenému a zmanipulovanému rozsudku“ s dodatkem „vy hyeny prašivý“. S ustanoveným obhájcem se odmítl setkat, ten však na pokyn prvostupňového soudu vypracoval odůvodnění odvolání řádnou formou, v níž navrhl vrátit věc okresnímu soudu k doplnění dokazování a novému rozhodnutí.

Nekomunikuje

V den konání veřejného zasedání odvolacího soudu, stanoveného na třináctou hodinu, sdělil ráno v 7.50 hodiny zástupce vrchního inspektora eskortní směny soudu, že obžalovaný odmítá být jednání přítomen. Předseda senátu na to řekl, že bude–li doručeno vlastnoruční písemné prohlášení obviněného, že žádá, aby se veřejné zasedání konalo v jeho nepřítomnosti, soud to zváží; v opačném případě že je ale přítomnost pana Tomáše podle trestního řádu nutná.


V poledne zástupce vrchního inspektora soudu sdělil, že obžalovaný takovou žádost odmítá sepsat. Podle něho prý nemá s krajským soudem nic společného a komunikovat s ním nebude. Předseda senátu konstatoval, že za této situace je přítomnost pana Tomáše u veřejného zasedání nutná, a bylo dohodnuto, že ho eskorta předvede.

V amoku

Před zahájením jednání se ale do jednací síně dostavil zástupce ředitele věznice a do protokolu uvedl: „Vědomi si povinnosti obžalovaného před〜vést, učinili jsme opatření, aby se tak stalo na třináctou hodinu. Ten však na cele rozbil umyvadlo, pokoušel se celu vytopit, rozbil záchodovou mísu, zabarikádoval se, mlátí kolem sebe stoličkou a vyhrožuje každému, odmítá opustit celu . . .“


Zástupce ředitele dodal, že tuto skutečnost přišel sdělit senátu s vědomím toho, že s použitím síly jsou schopni i takto agresivního obžalovaného do jednací síně přivést, ale že chce sdělit obavy, že v podobném jednání bude obviněný pokračovat i v budově soudu.


Během protokolace mu zavolali z věznice, že obžalovaný dál řádí a tříská stoličkou kolem sebe . . .


Krajský soud poté rozhodl jednat v nepřítomnosti obžalovaného. Předseda senátu podal zprávu o stavu věci s poznámkou, že „kolik urážek musela od obviněného vyslechnout předsedkyně prvostupňového senátu, to zůstává rozum stát“, a zmínil, že za toto chování bylo proti panu Tomášovi zahájeno trestní stíhání pro pohrdání soudem a pro výtržnictví.


Obhájce přednesl odvolání, jak zmíněno výše, a státní zástupce naopak navrhl odvolání zamítnout. Za problematický označil závěr znalce psychiatra, že pobyt obviněného na svobodě není z psychiatrického hlediska nebezpečný, a že takto agresivně se


obžalovaný chová od dětství, že je to jeho styl života. „Proč by měli ostatní lidé jeho stylem života trpět?!“ tázal se žalobce.


Krajský soud poté odvolání pana Tomáše zamítl. Proti jeho rozhodnutí není řádných opravných prostředků, lze se jen pokusit o dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.