Do matriky bylo zapsáno, že otec nebyl uveden a že nedošlo k určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů. Takové prohlášení nebylo učiněno ani později před soudem.

Když v rozhodné době . . .

Hošík později podal prostřednictvím Městského úřadu v Českém Krumlově – oddělení sociálně právní ochrany dětí žalobu, aby soud určil, že jeho otcem je M. K. (národnosti turecké, žijící v Rakousku), protože s jeho matkou „obcoval“ v době, od které neprošlo do narození potomka méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů.


Žalovaný je ženatý, má čtyři děti, povoláním je soukromý podnikatel a odmítá plnit rodičovské povinnosti k žalujícímu nezletilému. Ten v žalobě chtěl, aby ho soud svěřil do výchovy matky a aby otci byla uložena povinnost přispívat na jeho výživu v rozmezí 200 až 260 eur měsíčně.
Soud v zásadě vyhověl, vyměřil žalovanému platit 110-140 eur a vyrovnat nedoplatek 13 380 eur.


Vycházel ze zjištění, že mezi matkou nezletilého a žalovaným od září 1996 do ledna 1997 docházelo k nechráněným intimním stykům. Když matka otěhotněla, odmítl pan K. otcovství uznat s tím, že otcem nezletilého by měl být předchozí přítel rodičky. Před dožádaným soudem v Rakousku žalovaný potvrdil, že se s matkou nezletilého intimně stýkal na počátku jejich známosti, na podrobnosti ale že si nevzpomíná. Podle něho měla matka styky i s jinými muži.

DNA skoro na sto procent

Okresní soud proto vyžádal znalecký posudek z oboru zdravotnictví – odvětví molekulární biologie.


Z něj zjistil, že žalovaný spadá mezi 0,0005 % populace, kterou není možno při použitém rozsahu znaleckého posudku z otcovství nezletilého vyloučit. Jinými slovy, že tímto zkoumáním bylo možné vyloučit 99,9995 % populace z otcovství k nezletilému. Soud tedy uzavřel, že otcovství žalovaného k nezletilému bylo prokázáno.


Krajský soud po odvolání žalovaného opakoval výslech matky a konstatoval, že protokolace a posléze údaj v rozsudku o prvních pohlavních stycích se žalovaným v září 1996 jsou chybné, neboť první s ním měla v září 1995, čemuž zcela odpovídá datum narození nezletilého žalobce. Rozsudek potvrdil a nedoplatek k novému datu rozhodnutí zvýšil na 14 840 eur. Shodně se soudem prvního stupně nepovažoval za potřebné řízení doplnit výslechem dřívějšího přítele matky, jak žalovaný navrhoval, neboť „tento muž by nemohl prokazovat, že matka se žalovaným nesouložila v rozhodné době“.

Porušily soudy jeho práva?

Pan K. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.


Argumentuje tím, že soud prvního stupně se jej prostřednictvím dožádaného soudu v Rakousku dotázal na nesprávné období a on se tak nemohl relevantně vyjádřit k věci. Za otázku zásadního právního významu považuje posouzení, „zda v řízení o určení otcovství je správné nevyslechnutí tvrzeného otce porušením zásady rovnosti stran řízení“. Byl-li dotázán na špatné období intimních styků, byla prý tato zásada porušena a jemu tak bylo odňato právo na vyjádření se ve věci ve smyslu Listiny základních práv a svobod.


NS konstatoval, že žalovaný měl s matkou nezletilého intimní styky v době rozhodné pro početí dítěte. Ve smyslu ust. § 54 odst. 2 zákona o rodině se za otce považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují. Těmi jsou např. neplodnost, předchozí těhotenství matky, skutečnost, že otcem dítěte je jiný muž, který rovněž s matkou dítěte souložil v době rozhodné pro početí, apod. Soudy obou stupňů uvěřily výpovědi matky, že s žádným jiným mužem, tedy ani s dřívějším přítelem, se v uvedené době intimně nestýkala.


V daném případě tedy okolnosti vylučující otcovství panu K. nesvědčí. Jeho otcovství je nutno považovat za prakticky prokázané, což potvrzuje i závěr znaleckého posudku.


K námitce chybného označení roku prvních styků s matkou chlapce v žádosti k dožádanému soudu v Rakousku NS uzavřel, že žalovaný na chybu nepoukázal, protože „i on zřejmě vycházel ze styků v roce 1995, jimž zcela odpovídá datum narození nezletilého žalobce“.
Dovolání pana K. proto Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.