S četnými detaily líčí 30letý Martin Šíma, jak že prý prožíval únorový víkend, v němž našel smrt jeho někdejší kolega z práce a známý z budějovické hospody Radek Langmann.


„V 11.30 nám dělají kolečko, mamka rozdá koblihy, chlebíčky, já pivo,“ rozvíjí. „Něco pojím, venčím psa a odjíždím podívat se na Rejta, kde mají taky chodit maškary po vsi. Bylo ale brzy, tak jedu na Hojnou Vodu, otáčím, odbočuji jako na Hrádek. Popíjím dva nealko bažanty v autě. Na zábavě sedím asi do dvaceti hodin, nechci se moc ukazovat, když marodím. Doma mě vítá jen pejsek, naši jsou na zábavě, najím se, piju pivo z plechovky, dívám se na televizi a jdu spát.“


Poznamenejme, že dle soudních znalců v tu dobu mohl Radek Langmann umírat.


A obviněný z jeho vraždy pokračuje: „V neděli ráno mamka dělá snídani, mám žízeň, tak si jedu něco koupit do obchodu do Svinů. Vypiju dvě plechovky z auta, obědváme, byl asi řízek. Venčím psa, umyju se, že se pojedu podívat zase jinam na masopust, pak ještě do Třeboně – rád jsem tak jezdil . . . Dívám se na televizi, mám něco v oku, tak jedu do Svinů na pohotovost, tam už ale nejsou, tak jedu do Budějovic . . .“


Připomeňme, že ono nedělní odpoledne byla na lesní cestě u Květušína na Lipensku nalezena Langmannova mrtvola na místě, kde předtím zastavil červený Fiat Panda. Svědek tvrdí, že si je jist, že řidičem, jemuž tehdy pohlédl do tváře, byl Martin Šíma.


Ten před českobudějovickým krajským soudem pokračoval v líčení svého dalšího počínání. Jak se v pondělí ráno vydal do Oděsy najít si práci v přístavu, na nádraží v Č. Budějovicích mu ukradli auto, ale neřešil to, protože ho v tu chvíli hlavně lákala ta dobrodružná cesta. Opět s detaily líčí cestu do Michalovců, Užhorodu, pomalým vlakem do Oděsy. Práci v přístavu prý našel, dokonce mohl dělat i na stavbě, kterou viděl z vlaku, stačilo jen si koupit zednické nářadí, ale přístav lákal víc . . . Doma to prý chtěl říct až po návratu. Dřív taky takhle jezdil bez rozloučení, v Itálii třeba tři měsíce sklízel jablka (“Já už jsem takový dobrodruh . . .“).


Na přímou otázku, jestli Langmanna zabil, už se květnaně odpovědět nedá, a tak jen říká: „To jsem jako nespáchal, to jako ne . . .“

Svědectví

Profily poškozeného a obviněného dokreslují svědecké výpovědi.
Matka zedníka Radka Langmanna v přípravném řízení uvedla, že hospodařila se synovými penězi. „On to neuměl, potřeboval dohled,“ řekla. Kamarády měl v partě šipkařů.


Ti jako svědkové vyprávěli, že si Radek rád vymýšlel, třeba že si kupuje auto za 300 000. „Brali jsme ho jako baviče,“ řekl jeden ze slyšených. Jinak byl prý ochotný pomáhat, „neškodil“, do baru chodil denně, když mohl, a po pár pivech usínal za stolem. Z té hospody se znal taky se Šímou. V poslední době přes týden pracoval někde na Lipně.


Kamarádi ho naposledy v baru viděli tehdy v sobotu. Dvakrát mu zazvonil mobil, poprvé řekl, že už půjde, podruhé už chvátal – prý na nějakou fušku k Lipnu, s kým, to neřekl, ale prý ho znají z baru. Někdo že kupuje chalupu a chce vědět, kolik by stála oprava. Za půl hodiny už jim nebral telefon. „Podle mne ,dojel´ na ,velkou hubu´, někomu něco slíbil a nesplnil to,“ řekl jeden ze svědků.


K osobě Martina Šímy svědkové uváděli, že je bezkonfliktní, přátelský, spíš tichošlápek. Zmiňoval se jim už před časem o chuti pracovat na Ukrajině – prý by si tam vydělal třikrát víc než doma. Někteří s ním chodívali střílet do lomu, přinesl si perkusní pistoli, sbíral nože. Opakovaně zmiňovali utržený výfuk na jeho autě. „Spravoval jsem ho, byl to takový ten tuning, nebylo to nejhorší,“ poznamenal k tomu obžalovaný.


Podle znalců psychiatrů Martin Šíma netrpí duševní chorobou. Jeho smíšená porucha osobnosti jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti nesnižuje. Není závislý na alkoholu, není primárně agresivní.


To potvrdil včera i znalec psycholog. K agresi by ale Martin Šíma podle něho mohl sáhnout v případě ohrožení či potřeby dosažení cíle. Má podprůměrné rozumové schopnosti, ale není retardovaný. Je anomální osobností. V obranných reakcích preferuje úniky, útěky, snahu věci neřešit – tomu by podle znalce odpovídala i jeho náhlá cesta do Oděsy.


Pokud bude uznán vinným, měl jeho skutek podle psychologa pravděpodobně zištný motiv.
Hlavní líčení bylo odročeno, strany chtějí slyšet kamarádku poškozeného, která se k jednání nedostavila.