Michal Jurka a Marek Weber tehdy svázali obsluhu a přinutili ji k vydání klíčů od trezoru. Obrali také jednu z návštěvnic baru. Celkem způsobili škodu za více než 220 000 korun. Byl to jen jeden z kousků, pro které stanuli před soudem. Přepadli také podnikatele v jeho domě, spoutali ho a přiměli k označení místa, kde má ukryto 150 000 korun. Podobně si počínali v domě na Srubci, kde škoda přesáhla 400 000 Kč. K baru na Vltavu a na Srubec měl lupiče vést autem Milan N. Ten ve druhém případě „zpacifikoval“ psy v zahradě vily zklidňujícím veterinárním lékem.


Weberovi krajský soud uložil trest devíti let, Jurkovi pět, Milanu N. dva roky. Toho přitom zprostil obžaloby z loupeže v herna–baru s tím, že když vezl pachatele na místo a čekal na ně, nemusel vědět, o co šlo.

Věděl, koho veze?

Vrchní soud v Praze Weberovi přidal dva roky, Jurkovi rok a půl a věc Milana N. vrátil k odvolání státní zástupkyně první instanci, aby se znovu zabývala vědomostí tohoto obžalovaného o tom, proč že parťáky na Vltavu veze. Naznačil, že okolnosti svědčí tomu, že mu bylo známo, o co jde – vezl spoluobviněné z oslavy nejprve do garáže, kde se (v noci!) převlékli, navíc to bylo v době, kdy se dopouštěli i další obdobné trestné činnosti . . .
Odsouzený N. byl k novému jednání eskortován z věznice Nové Sedlo. Před senátem opakoval, že o účelu cesty neměl tušení, pokud prý se stavěli v garáži, zůstal uvnitř vozu a nevěděl, co si ostatní berou. Když u herny vystupovali, žádnou zbraň u nich neviděl. V tu dobu je takhle na telefon vozil někam snad denně všude možně, tvrdil.


Jako svědek byl rovněý z výkonu trestu dovezen Jurka, ale využil svého práva a odmítl vypovídat. Obhájkyně nato vzpomněla Jurkova výroku z minulého hlavního líčení, že N. ani nevěděl, kam jedou. Podle ní není o vědomé účasti jejího mandanta na loupeži žádný důkaz a zprošťující rozhodnutí bylo správné.


Krajský soud vázaný názorem vyšší instance ho však uznal vinným trestnými činy na Srubci i v onom herna–baru. Jeho skutky kvalifikoval jako pokračující loupež, ve druhém případě i porušování domovní svobody, a za tyto činy a sbíhající se krádež a neoprávněné užívání cizí věci z jiných rozsudků z let 2004 a 2005 mu vyměřil společný souhrnný trest odnětí svobody na tři roky do věznice s dozorem.


Proti původnímu ortelu mu tedy rok přidal. Dva roky nesmí řídit motorová vozidla, musí také uhradit s dalšími odsouzenými způsobenou škodu.
„Vzhledem k tomu, že se vlastních fyzických brutálních útoků na poškozené neúčastnil, neshledal soud podmínky pro kvalifikaci jeho činů v přísnějším odstavci, tedy v sazbě od pěti do dvanácti let,“ řekla předsedkyně senátu. Vzhledem k výši trestů dalších dvou lupičů jsou jeho tři roky podle soudu úměrné míře jeho účasti na přepadeních.


Rozsudek není v právní moci, strany se nevyjádřily.