Byla to divná návštěva.


Podle prodavače Vu (33) příchozí řekl, kde že je Huu (shoda jmen), a že potřebuje peníze. Tvářil se zle, tak se velmi vystrašený pan Vu raději klidil do bezpečí; příchozí mu prý v ústupu nijak nebránil. Pak pozoroval oknem s dalšími krajany, jak pan Huu tasí meč a rozbíjí regálové police, přičemž poškozuje nějaké cigarety a dvě voňavky, vypíjí láhev vodky Carskaja a kouří doutník, než přijede policie . . .


Pan Huu zase tvrdil, že se vracel z práce nočního hlídače, přičemž cestou popíjel. Protože ho ve zmíněné prodejně nikdo neobsloužil, tak si vzal láhev, začal pít a jak byl opilý, tak něco rozbil. (V 1.45 hodiny měl ještě 0,87 promile.) Rozhodně prý ale nepřišel loupit, to by byl udělal jinak. K dotazům Okresního soudu v Prachaticích připustil, že byl z ČR vyhoštěn na tři roky (protože sem přišel mimo přechod a bez víza).


Okresní soud uvěřil prodavači Vu, jehož výpověď podpořili i další svědkové. Neuvěřil naopak obviněnému – už proto, že kdo by prý chodil hlídat a nakupovat s mečem . . . Uznal ho vinným loupeží s pohrůžkou bezprostředního užití zbraně, kterým bylo už přinesení meče do prodejny, a uložil mu trest odnětí svobody na dva a půl roku do věznice s ostrahou. Pak bude na pět let vyhoštěn. Musí také nahradit škodu 1490 korun.


Pan Huu se odvolal.

Proč že přišel?

Rozvíjel, že v prodejně hledal svého známého v osobní záležitosti, meč měl proto, že mu sloužil jako případná zbraň při hlídání tržnice, a o tom, že nepřišel nic ukrást, svědčí i jeho chování poté, kdy prodavač utekl. Jeho obhájce mínil, že slova „Kde je Huu, potřebuji peníze“, s nimiž jeho klient do prodejny vstoupil, nejsou výzvou prodavači k vydání peněz. Ostatně ani se mu nesnažil zabránit v úprku, i když nepochybně věděl, že peníze bude mít u sebe, jak vietnamští prodejci mají ve zvyku. S poškozeným se navíc znali a Huu si byl taky vědom toho, že ho sledují další lidé oknem. Svým počínáním nemohl vzbudit v prodavači důvodnou obavu, že je odhodlán použít násilí, řekl obhájce.


V posledním slově Huu poprvé v řízení naznačil, co prý po svém jmenovci chtěl – zeptat se prý na krajana, kterému svěřil dvě děvčata, jimž slíbil pomoci k možnosti studia v Čechách; byl rozmrzelý, že se s ním už nechtějí setkat, a tak se opil. Ze vzteku pak ničil, což byla chyba, které lituje, a jen prosí soud, aby rozhodl spravedlivě.


A ten jeho odvolání zamítl.


Okresní soud podle něj vysvětlil, proč nevěří obhajobě pana Huu. Z výpovědí svědků je zřejmé, že při jeho příchodu byl v prodejně prodavač. Ten opakovaně uváděl, že byl osloven v souvislosti s penězi. Podle odvolací instance je věrohodnější jeho výpověď na policii, že když na slova „Potřebuji peníze“ hned nereagoval, Huu vzal do ruky meč a zdvihl jej před sebe. To viděl i další svědek.


Onen meč představoval pohrůžku násilím jako znak loupeže, řekl předseda senátu v odůvodnění rozhodnutí. Na tom nic nemění ani to, že se obviněný nesnažil zadržet utíkajícího prodavače, že si nevzal žádné věci a že zůstal na místě. To mohlo být podle soudu ovlivněno jistě i vypitým alkoholem i vědomím si toho, že ho svědkové znají.


Okresní soud tedy rozhodnutím nepochybil, řekl odvolací senát.