Žalovaný však v průběhu řízení zemřel. Krajský soud v Českých Budějovicích pak konstatoval, že v řízení pokračovat nelze, neboť jde o případ, kdy hmotněprávní povinnost dle občanského zákoníku je osobně spjata s osobou, která se neoprávněného zásahu do osobnostních práv fyzické osoby dopustila. Tato povinnost má osobní charakter, a proto smrtí toho, kdo se zásahu dopustil, zaniká.


Vrchní soud v Praze rozhodnutí první instance potvrdil a žalobkyně podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR

Povinnost pozůstalých?

Ač žalovaný v průběhu řízení zemřel, má dovolatelka zato, že názor, že povinnost poskytnout zadostiučinění podle § 13 o. z. zaniká smrtí „škůdce“, není správný a odporuje občanskému zákoníku. Jestliže ustanovení § 15 o. z. upravuje právo tam uvedených osob uplatňovat právo na ochranu osobnosti zemřelé fyzické osoby, musí platit, že zemře-li ten, kdo osobnostní vztahy porušil, náhradu újmy lze vymoci na jeho blízkých – dědicích.


Dovolací soud shledal, že usnesení odvolacího soudu je správné. Fyzická osoba má podle občanského zákoníku právo se domáhat, aby mj. byly odstraněny následky neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Dovolací soud se přitom plně ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu, že povinnost poskytnout toto zadostiučinění je osobně spjato s osobou, která se neoprávněného zásahu do osobnostních práv fyzické osoby dopustila, takže má osobní charakter a proto zaniká smrtí takové osoby. V rozhodovací praxi soudů je tento názor ustálený a pochybnosti nevzbuzující.


Je proto třeba uzavřít, že nutným následkem zjištění úmrtí žalovaného bylo zastavení řízení, konstatoval Nejvyšší soud.