Z místa nehody řidička odjela, aniž zraněnému poskytla pomoc. V krvi měla nejméně 1,31 promile alkoholu.


U okresního soudu uváděla, že špatně vyhodnotila dopravní situaci. Jela prý tehdy v obavách o zdraví nemocného synka. Řekla, že se chtěla otočit a vrátit se na místo střetu, i kdyby ji na křižovatce nedojel ten motorkář, který ji upozorňoval, co se stalo. Připustila, že před jízdou pila, ale jen dvě sklenky vína.

Nevěrohodné?

Známá paní Moniky, která s ní tehdy v autě jela, podle soudu nepotvrdila, že by si onen syn na nějakou bolest či jiné potíže stěžoval – kamarádka se jí prý spontánně nabídla, že ji odveze domů. Podle znaleckého posudku musela obviněná vypít mnohem víc, než uvedla. K tvrzení o zamýšleném návratu na křižovatku soud uzavřel, že je nelogické, aby takto objížděla celý blok. Byla povinna zastavit na místě, což by neohrožovalo ji ani jejího syna v autě. Neměla vůbec v úmyslu se vracet, vědoma si, že způsobila nehodu se zraněním a pod vlivem alkoholu, uzavřel soud. Následné události potvrdily, že její synek nepotřeboval žádné naléhavé ošetření; jeho případnou potřebu ostatně mohla při své alkoholemii řešit přivoláním sanitky, manžela nebo matky, kteří oba rovněž řídí. Nejednala tedy v krajní nouzi, konstatoval prvostupňový soud.


Uznal ji vinnou trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky a neposkytnutí pomoci.


V úvaze o trestu soud paní Monice přiznal polehčující okolnost doznání, ale k horšímu jí přičetl chování po nehodě, to, že se ani dodatečně poškozenému neomluvila a nenabídla mu nějaké odškodnění. Vyměřil jí úhrnný trest odnětí svobody na jeden rok s výkonem podmíněně odloženým na tři roky a zákaz řízení na tři a půl roku. „Tvrdí–li, že na řízení auta je odkázána kvůli zdravotnímu stavu syna, pak si musí uvědomit, že i tento trest je důsledkem jejího nezodpovědného a nerozumného trestného chování,“ řekl soud. Zákaz pro ni bude jistou komplikací, ale není likvidační, synka prý může do školy doprovázet v autobuse, či ho mohou vozit babička nebo otec. Zdravotní pojišťovně musí za léčení cyklisty Petra zaplatit 10 647 korun.

Příliš přísné?

Obžalovaná se odvolala. Dle obhájce nebylo prokázáno, že by se nechtěla na místo nehody vrátit – byl to pro ni šok, první nehoda v životě, zazmatkovala, byla plna starostí o syna, co má udělat, to jí došlo až za několik minut. Byla rozhodnuta se vrátit, což také motocyklistovi, který ji dojel, řekla. Otočila se a vrátila, ale zjistila, že co mohla udělat, už vykonali jiní. Odvolací soud by měl přezkoumat, zda nešlo o pouhý přestupek.


Výsledek zkoušky na alkohol si neumí vysvětlit, je přesvědčena, že tolik nevypila. Odškodnění prý zraněnému nemohla nabídnout vzhledem ke svým finančním poměrům. Trest je příliš přísný, zdravotní stav synka se zhoršuje, což dokládá aktuální zpráva, potřeba odvézt ho k neodkladnému zásahu bude v budoucnu zřejmě ještě vyšší . . .


Odvolací soud však odvolání paní Moniky zamítl. Byla si vědoma, že způsobila nehodu, že poškozený zůstal ležet, odjela, nereagovala na blikání motocyklisty, který jel za ní, než ji dostihl na červené.


Hájí se, že měla strach o zdraví syna, ale v průběhu posezení s kamarádkou u vína o žádných komplikacích nemluvila, připomněl předseda senátu.
Za podstatnou věc pak označil, že obžalovaná ví o synově nemoci, ale vezme si ho do auta, které řídí v opilosti. „Kdyby došlo k dopravní nehodě s jeho zraněním a na místě nebyla ihned odborná pomoc, mohl by být přímo jeho život ohrožen,“ poznamenal předseda senátu. Tedy nejen že o něho neměla starost, ale takovou jízdou ho přímo sama ohrozila . . .


K naznačovaným zdravotním problémům samotné řidičky pak dodal, že by bylo třeba posuzovat, zda jí vůbec umožňují řídit auto. „V zájmu jejím i jejího syna by bylo ověřit si to, až jí skončí trest zákazu řízení . . .“