Podle jeho zjištění ji bil, kopal, opakovaně ji neoblečenou vyvlekl před ubytovnu, ať se nevrací, a to i v přítomnosti tehdy desetiletého syna a přesto, že manželka je mentálně handicapovaná a v částečném invalidním důchodu.


V kětnu 2005 jí v nemocnici ošetřili pohmoždění obličeje, 7. října obdobně, v dalších týdnech ji tam dopravili s vykloubenou nohou, zlomeninou záprstních kůstek nohy, zlomeninou člunkové kosti. Následovaly otřes mozku, tržná rána v obličeji, zlomenina žeber, nosu . . .


Poškozená útoky oznamovala, ale třikrát nedala souhlas se stíháním manžela. Ten byl obžalován z týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě.

Facky a frustrace

Obvinění odmítá. Uvedl, že se seznámili v roce 1990, šest let nato se vzali. V roce 2005 se uchýlili na ubytovnu. Tam se poškozená měla stýkat s nějakým Dežou. Začaly se u ní projevovat sklony k alkoholu. Utíkala, vracela se špinavá a opilá a pak prý byla na něho drzá. Hádali se kvůli tomu, že se podle pana Vasila nestarala dobře o domácnost.


Když ho už hodně štvala, plácl ji přes zadek. Nevěděl, proč je v nemocnici. Jak k úrazům přišla, to mu neřekla. Poškozenou okresní soud sháněl marně, četl tedy její výpovědi z přípravného řízení – jak ji skoro každý den fackoval, když přišel z hospody, bil ji pěstí.Vyháněl ji z ubytovny, ale vždycky se vrátila, prý aby jí nesebral důchod. Třikrát před manželem utekla do azyláku.


Podle znalců je poškozená podprůměrné inteligence. „Trestání“ v manželství nahlížela jako důsledek porušení pravidel, ale v daném případě je vnímala jako nespravedlivé. Jako svědkyně 〜je věrohodná. Zážitkem není traumatizována, netrpí syndromem týrané osoby.


Okresní soud uzavřel, že pan Vasil mohl být frustrován nepořádkem v domácnosti, ale ani pak neměl právo manželce ubližovat; mohl přece od ní odejít nebo iniciovat rozvod.

Jenom čtyři roky

Obžalovaného uznal vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě, nadto v podmínce pro zanedbání povinné výživy. Soud přihlédl ke specifičnosti soužití osob z okraje společenského spektra, zvyklých na jiný standard jednání, k tomu, že poškozená je dle znalců identifikována s direktivním vedením partnera včetně „trestání“. Měla z násilného jednání obviněného ale evidentní obavy, snažila se před ním utéct do bezpečí . . . Panu Vasilovi za uvedený skutek uložil čtyři roky do věznice s ostrahou.


Obviněný se odvolal. Jeho obhájkyně zpochybnila závěr soudu prvního stupně o věrohodnosti poškozené, aniž ji sám vyslechl. Vina obžalovaného prý není prokázána, u konfliktů nebyl žádný svědek. Není prokázáno, že zranění ženě způsobil manžel – na dlouho přece opouštěla domácnost a vracela se ve zbědovaném stavu . . . Pan Vasil by měl být obžaloby zproštěn.


Státní zástupce oponoval, že ona zranění si žena jistě nepřivodila na nějakých potulkách či pády pod vlivem alkoholu.


Poukázal na to, jak byla tato poranění oznamována, na útěky poškozené např. na benzinovou pumpu, kde jí lidé zavolali pomoc, a uzavřel, že jí zranění s jistotou způsobil právě obžalovaný.


Pan Vasil pak v posledním slově ještě jednou prohlásil, že je zcela nevinen. Krajský soud poté jeho odvolání zamítl.


Jakkoliv další svědectví jsou spíše nepřímá, od lidí, kterým se poškozená svěřila, zapadají do kontextu s dalším dokazováním, znaleckými posudky apod. První instance posoudila věc správně, uzavřel odvolací soud.


„Věříme, že soužití s poškozenou bylo problematické, že jde o osoby, které vyznávají jiný žebříček hodnot než lidé neupřednostňující v životě alkohol, azyláky a pěsti s kopanci, ale jakkoliv mohlo být počínání obviněného motivováno chováním ženy, neměl s ní jednat, jak je zjišťováno, zneužívat proti ní fyzické síly i psychické převahy a dlouhodobě ji takto týrat,“ uvedl předseda senátu. „Nemáme důvod rozsudek měnit. Je správný a velmi shovívavý.“
Usnesením odvolacího senátu je pravomocný. Pana Vasila na cestě do výkonu trestu od soudu vyprovodila objetím plačící maminka . . .