Před krajským soudem v létě obviněný skutek kategoricky popíral, výpovědi dcery a její matky z přípravného řízení jsou prý proti němu „sehrané“ s cílem dostat ho z bytu. Matka poškozené u soudu využila práva a nevypovídala, její mentálně retardovaná dcera odmítla se soudem komunikovat.
Po vyslechnutí svědků a znalkyně, podle které poškozená ke skutku vypovídá pravdivě, soud Romana Z. obžaloby zprostil, když zapochyboval o obecné věrohodnosti poškozené, jejíž některá dílčí tvrzení svědkové vyvrátili. „Proti obviněnému může přetrvávat důvodné podezření, ale na základě provedených důkazů nelze uzavřít, že žalovaný skutek je prokázán bez pochybností,“ řekl předseda senátu v odůvodnění.


Vrchní soud v Praze rozsudek první instance zrušil s tím, aby krajský soud dokazování ve věci doplnil. Ten tedy mj. vyslechl ředitelku školy, do níž dívka docházela. Kromě jiného řekla, že dívka trvala i na těch svých tvrzeních, která jí byla zcela vyvrácena, „jako by sama věřila tomu, co řekla“.

Králíček v koutě

Svědkyně, která měla slyšet, že obžalovaný chodil za poškozenou do koupelny, vypovídala před senátem velmi zdrženlivě, spíše ve smyslu, že s dotčenou rodinou nežije, neví, „co je mezi nimi“, nemá čas. Podle vzdálenější příbuzné se obviněný k dětem družky choval vždy velmi pěkně, poškozená dívka pak má sklony si vymýšlet „o každém co chce“. „Cokoliv řekne, neberu vážně,“ uvedla svědkyně.


Policista z místního oddělení vyvrátil tvrzení poškozené, že jim už v minulosti o znásilnění řekla. Stalo se tak až při jejím výslechu po oznámení údajného činu. A to po předchozím trestním oznámení Romana Z. na družku za napadání . . .


Předseda senátu četl zprávy o poškozené z pomocných, speciálních a zvláštních škol, které navštěvovala. Byla zmiňována dívčina nezvladatelnost, agresivita až k ohrožování spolužáků a učitelů. Těžko nese nezdar, jehož příčiny vždy hledá u druhých, vůbec nedokáže odhadnout, co si může dovolit, často si vymýšlí a lže, je ovlivněna příběhy, které slyšela, zaznělo.


Slyšen byl starý pán, jemuž se údajně měla svěřit, že ji matčin druh znásilňuje. Ten ale uvedl, že se přesvědčil, že lže, že není věrohodná, a zmínil významné okolnosti nasvědčující tomu, že sexuální praktiky „učil“ dívku spíš někdo jiný než obviněný.


Senát také shlédl videozáznam z výpovědi poškozené na policii. Desítky minut sedí ve stejné pozici, mírně schoulená, se sklopenou hlavou, bez kontaktu očí s vyslýchajícími.


Státní zástupkyně v závěrečné řeči srovnala její projev s reakcí králíčka zahnaného do kouta, poukázala na to, že poškozená – dle zprávy odborníků mentálně na úrovni čtyřletého dítěte – uvedla věci, které by si nedokázala vymyslet, a navrhla Romana Z. uznat vinným ve smyslu obžaloby.
Obhájce naopak zdůraznil svědectví o dívčiných schopnostech si vymýšlet. „Byla dítětem ponechaným bez dozoru a příběhy, které líčí a do nichž obsazuje sebe a obviněného, mohla mít z televize či z vyprávění jiných,“ řekl.


Krajský soud poté Romana Z. znovu zprostil obžaloby s tím, že nebylo prokázáno, že by se skutek stal. Rozsudek není v právní moci, státní zástupkyně podala odvolání.