Připustil, že dívku znal, ale kategoricky popíral, že by ji zabil. Zpupně vyprávěl, jak jejich seznámení na diskotéce brala ona vážně a on „jen tak“, jak mu byla zdrojem peněz, jak ji “oblboval“, aby si ji udržel, a jak mu stačilo ji prozvonit, aby přišla. Otevřeně prohlásil, že by ji nějaký čas využíval, aby se odrazil a šel pak vlastní cestou.


Kritického dne ho prý Veronika navštívila a asi v 18.30 hodin odešla.


Při prvním výslechu zapřel, že by následující noci disponoval jejím mobilem, ale pak začal tvrdit, že si přístroj u něho dívka nechala nabíjet a už si pro něj nepřišla. Když se nevracela, rozeslal z něj mezi třiadvacátou a druhou hodinou ráno jejím jménem nějaké zamilované SMS jistému známému – ale jako omylem i nějakým děvčatům, prý za tím účelem, aby to ty drbny roznesly po městě a on se tomu klukovi pomstil za to, že mu „dělal“ do jeho holky . . . Druhým plánem bylo napsat zprávy schválně s překlepy a zmateně, aby se zdálo, že se Veronika někde musela opít a telefon ztratila. Prý si tím opatřoval alibi – když se nevracela, dostal na ni vztek a chtěl mobil druhý den prodat v zastavárně a jí pak popřít, že jej u něho nechala; zmatené zprávy z něj odeslané ji měly přesvědčit, že nejspíš neví, co dělala . . .


Kromě užívání mobilu zemřelé svědčila proti Steinbauerovi jeho pachová stopa sejmutá z podpaží bundy zavražděné. To vysvětloval tím, že si u něho doma pověsila bundu přes jeho na opěradle židle a že jí při odchodu do ní pomáhal. Policejní expert připustil, že pach mohl prosáknout látkou z vnitřní na vnější stranu. Biologická stopa na cigaretovém nedopalku poblíž místa nálezu neumožňovala analýzu DNA.


Situaci pak ještě zamotala okolnost, že Veroničin rozvádějící se manžel se v kritické době pohyboval Stromovkou, když jel na kole navštívit kamaráda do Litvínovic. Vypověděl, že domů odjížděl asi kolem 22. hodiny, ale podle svědectví jeho matky přijel až někdy v jednu. Svědek se na to, co cestou dělal, už nepamatoval a vysvětloval rozpor tím, že tedy nejspíš od známého odjel později . . .

Neprokázáno

Státní zástupkyně kromě zmíněných nepřímých důkazů proti Steinbauerovi poukazovala i na další – že v následujících dnech náhle disponoval většími penězi, měl černou peněženku, jakou nosila i poškozená, zatím co on prohlašoval, že nosil červenou. Na jeho botách byly stopy zeminy druhově shodné s půdou na místě nálezu mrtvé, pro kritický večer neměl alibi . . .


Obhájce Jaroslava Steinbauera to nazval toliko hypotézami, vina jeho mandanta prý nebyla ničím prokázána. Zdůraznil nevyjasněný pohyb manžela poškozené v místě i svědectví o pohybu neznámého a plně obsazeného auta, které se prý v místě nálezu těla pohybovalo asi deset minut, a připomněl, že není jisté, kde byla dívka zavražděna.


Soud po třídenním hlavním líčení 29. července 2003 obžalovaného obžaloby zprostil s tím, že nebylo prokázáno, že žalovaný skutek spáchal. Odvolání státní zástupkyně Vrchní soud v Praze zamítl.


Jaroslav Steinbauer se ocitl na svobodě.


A 26. dubna 2004 uškrtil v lesíku U Špačků 17letou Lucii.

Pravda se ukáže?

Před soudem v prosinci opakoval, že je nevinen. Není prý člověk, který by někomu ubližoval, natož mu vzal život, k tomu má odpor, však kvůli tomu ani nešel na vojnu. Prohlásil, že kdyby policie dobře vyšetřovala už onu vraždu ve Stromovce, mohl být ten zločin vyšetřen, ale vyšetřovatelé se prý zaměřili jen na něho, a tak je tomu i v tomto případě . . . Dodal: „Lež má ale krátké nohy, pravda někdy vypadá nevěrohodně, ale nakonec se ukáže . . .“
Důkazy proti němu ale byly tentokrát jednoznačné. V 15.45 volala Lucie sestře z odlehlého místa. Krátce předtím stejná přenosová buňka operátora předala SMS jiného volajícího na mobil Jaroslava Steinbauera – musel se tedy nacházet zhruba ve stejném čase ve stejné oblasti. V 16.05 volal obžalovaný už z mobilu zavražděné známému, jemuž tento telefon nabídl. (Tvrdil, že jej koupil jako kradený od nějakého cikána, později pak, že mu jej dal sám tento svědek k pohlídání a on mu jej pak vracel. Tomu ale soud neuvěřil.)


Mechanoskopická expertiza škrtidla, jímž byla Lucie zavražděna, ukázala, že páska je shodná s tou, která byla zadokumentována při domovní prohlídce v bytě Steinbauera 11. února 2003 při vyšetřování v úvodu článku zmíněné vraždy Veroniky.


Krajský soud poté uznal Jaroslava Steinbauera vinným trestným činem vraždy a uložil mu trest odnětí svobody na patnáct roků. Vrchní soud to korigoval na 13 roků. K motivu skutku v souladu se závěry znalce uzavřel, že u něho v době činu dominovala potřeba snížit sexuální napětí či tenzi z kontaktu s poškozenou, potřeba ponížit ji; šlo tedy nejspíš o sadistickou sexuální deviaci, zmocnění se mobilu bylo až doprovodným, následným aktem. Proto senát uložil obžalovanému také ochranné ústavní sexuologické léčení.


Vrchní soud odvolání obžalovaného zamítl.


Ve světle nových poznatků policie znovu otevřela starý případ zavraždění Veroniky z roku 2003, a vězeň Steinbauer včera stanul znovu před krajským soudem s obžalobou z tohoto skutku.