Okresní soud v Č. Budějovicích uznal v prosinci 2005 dvanáct osob vinnými z celkem šestnácti útoků trestného činu pojistného podvodu a jednoho, bývalého policistu ze skupiny dopravních nehod Jana D., účastenstvím k tomuto činu a zneužíváním pravomoci veřejného činitele. Toho poslal na čtyři roky do věznice s ostrahou. Pavla H. (32) označil za organizátora a za účastenství mu uložil tři a půl roku vězení, ostatním podmínky. Rozhodl také o povinnosti nahradit škodu – Jan D., který „šetřil“ deset těchto fingovaných nehod, ve výši 1,6 milionu, Pavel H. za více než dva miliony atd.


Obvinění podvody popírali. Expolicista D. tvrdil, že jím šetřené nehody odpovídaly popisu události, jak jej uváděli účastníci, Pavel H. řekl, že spoluobviněného D. nezná. Jedna z obviněných ale doznala, že „jako“ řídila golfa Pavla H. při nehodě s wartburgem jeho kamaráda se škodou 145 336 Kč, ačkoliv ji na místo údajného střetu dovezl až následně její tehdejší přítel, majitel onoho golfa. (Pavel H. na ni za tuto výpověď podal trestní oznámení.) Další spoluobviněný v přípravném řízení doznal, že na žádost H. aranžoval svou škodovku do situací, v nichž měla být poškozena auta Pavla H., a to ve dnech, kdy sloužil určitý policista. Soudní znalci v řadě případů vyloučili technickou přijatelnost vzniku popisovaných nehod.


Okresní soud uzavřel, že Pavel H. dovážel havarovaná auta a prostřednictvím fingovaných nehod za pomoci spoluobviněných chtěl získávat prostředky od pojišťoven. Odvolání několika obžalovaných krajský soud zamítl. Pavel H. poté podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Tečka

Tvrdí mj., že kromě toho, že většina spoluobviněných znala některé další spoluobviněné, nebylo v řízení prokázáno, že by tito jakkoli společně jednali či se podíleli na dílčích útocích se záměrem soustavně poškozovat pojišťovny fingováním nehod za účelem opakovaného vyplácení náhrady škody až k celkové výši soudem citovaných dvou milionů. Není prokázáno, že by spoluobvinění tvořili článek řetězu směřující k vykonání daného trestného činu v celém rozsahu a nikoli jen dílčího útoku.


Dále dovolatel tvrdí, že „nebyly provedeny žádné důkazy, které by dokladovaly, že se jednalo o sdružení osob, u nichž byla provedena dělba úkolů mezi jednotlivé členy, nebyla prokázána plánovitost ani koordinovanost těchto dílčích útoků“. Naprosto nedoložený je prý pak závěr nalézacího soudu, že motivem u H. bylo získat finanční prostředky na opravu vozidel dovezených a již havarovaných ze zahraničí, aby je následně s příslušným ziskem prodal.
I Nejvyšší soud ale na základě učiněných skutkových zjištění dospěl k závěru, že to byl právě dovolatel, kdo vytvořil skupinu podílející se na jednotlivých dopravních nehodách, resp. jejich fingování, jednotlivé dílčí útoky organizoval, a i když se některých dílčích útoků také sám zúčastnil, nic to nemění na faktu, že byl organizátorem těchto útoků. Jeho obhajobu považuje Nejvyšší soud nejen za zcela účelovou, ale za vyvrácenou již soudem druhého stupně a především za zjevně neopodstatněnou.


V minulých dnech pak publikoval rozhodnutí, jímž dovolání Pavla H. odmítl.