Když skončil, nesl v sobě pocit křivdy – vietnamský zaměstnavatel mu prý zadržel výplatu za to, že v baru jednou někdo vyloupil hrací automaty a šéf se chtěl částečně hojit z jeho hmotné odpovědnosti.


Pan Pavel se prý tedy rozhodl, že se mu pomstí. 13. září sebral z podnikového trezoru zabudovaného pod barem, jehož kód znal z práce, 41 500 korun. Vypomáhal tehdy v baru točit pivo – a když později barman předával službu kolegyni, peníze chyběly. Záběry kamery ukázaly, že se u trezoru „motal“ právě pan Pavel.


Nájemce pak zakázal ho do baru pouštět, v říjnu byl za krádež obviněn, ale 19. listopadu zmizely z trezoru další peníze – 62 000. Číšníkovi pak řekli hosté, že se tam objevil zase pan Pavel: zřejmě prý sáhl pro peníze, když číšník uklízel u automatů. Posléze se ztratilo 70 000 korun 4. prosince, kdy za barem sloužila brigádnice. Záběry kamery znovu odhalily pana Pavla – využil zřejmě chvilky, kdy barmanka byla ma toaletě.
Pan Pavel ví, kdy spadla klec, stál před soudem už jedenáctkrát, a tak se doznal.

Už „nepo“

Okresní soud v Prachaticích ho letos v květnu uznal vinným z trestných činů krádeže, a to jako recidivistu. Přihlédl k tomu, že pan Pavel byl v červenci 2005 odsouzen za krádež ke 200 hodinám obecně prospěšných prací, v listopadu 2005 dostal za úvěrový podvod půl roku se zkušební dobou do 10. března 2007 (a projednávaný čin tedy spáchal v podmínce), a loni v září dostal za ohrožení pod vlivem návykové látky a řízení motorového vozidla bez oprávnění 200 hodin obecně prospěšných prací. Z oněch celkem 400 hodin prací pro společnost přitom do hlavního líčení okresního soudu odpracoval jen osm. . . Tentokrát mu tedy soud uložil trest odnětí svobody na dva roky do věznice s ostrahou. Vietnamskému zaměstnavateli musí nahradit škodu 173 500 korun. Šéf ztrátu vyčíslil na víc, ale nedoložil ji, a tak se soud přiklonil k částkám, jak je doznal obžalovaný.


Pan Pavel se odvolal, ale jen do způsobu výkonu trestu, proti zařazení do věznice s přísnějším režimem. „Vím, že nejsem žádný začátečník, chci jen říct, že jsem v životě neměl skoro nikdy žádné zázemí,“ řekl před krajským soudem. „Teď jsem konečně našel přítelkyni, chtěl bych se k ní co nejdřív vrátit, a jde mi jen o to, že z věznice s ostrahou bych mohl ven na podmínku jen těžko . . .“


Krajský soud po poradě ale jeho odvolání zamítl jako nedůvodné.


„Chápeme vás, ale zákon nám neumožňuje se způsobem výkonu trestu příliš manévrovat – patříte do ostrahy a my nemůžeme zohledňovat pocity a samovolně měnit zákon bez skutečně mimořádných důvodů,“ řekla předsedkyně senátu.


A panu Pavlovi připomněla, že má naději zařadit se ve věznici s ostrahou do práce a dobrým chováním se zasloužit o převedení do mírnějšího režimu výkonu trestu právě s tou kýženou větší šancí na podmíněný návrat na svobodu.