Zmíněným rozhodnutím úřad zamítl odvolání paní Zavřelové proti rozhodnutí Ma〜gistrátu města Č. Budějovic o umístění zmíněné stavby.

Nedostatky?

Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí je v rozporu s územním plánem, když provedení úpravy směrné části tohoto plánu, o nějž se rozhodnutí opírá, je nicotným úkonem. Vytýká úřadu, že přehlédl nedostatky v posuzování původní projektové dokumentace, rozpory v užité terminologii atd.
Argumentuje zásahy do práv majitelů nemovitostí v lokalitě, zhoršením životního prostředí. Tvrdí, že již v tomto územním řízení by měly být vyřešeny zásadní otázky dokumentace, nikoliv zabývat se jimi až v řízení o vydání stavebního povolení. Dojde ke zhoršení kvality bydlení vibracemi, hlukem, prachem. Statika budov může být negativně ovlivněna i změnou únosnosti základových zemin v důsledku snížení horizontu spodních vod atd.
Podstatně se sníží i možnost oprav přilehlých nemovitostí, není dořešen bezpečný vjezd a výjezd z garáží kolem východní rampy kruhového objezdu přeložky apod.


Zjednodušeně to vyjádřil další účastník řízení pan Václav B. „Zásadně se stavbou nesouhlasím, ta se do daného prostoru nevejde, navíc silnice je už teď přetížená,“ řekl a tvrdil, že existují lepší a levnější možnosti řešení .


Žalovaný oponoval, že v posouzení věci vycházel ze směrného územního plánu města Českých Budějovic, s nímž je stavba v souladu. Posuzovat samotný územní plán pak úřad nemohl a nemůže to ani soud. Dodal, že s námitkami žalobců se vypořádal už v předchozím řízení .


Soud poté zrekapituloval ze spisu podklady pro napadená rozhodnutí – stanoviska dotčených orgánů státní správy včetně odborných studií hlukových, imisních, vibračních, hydrogeologických a dalších. Poté, kdy stavební úřad českých Budějovic obdržel souhlasná odborná stanoviska, vyhověl žádosti a územní rozhodnutí vydal s tím, že splňuje požadavky stavebního zákona a odpovídá stavu územně plánovací dokumentace. Druhostupňový orgán pak s několika upřesněními z podnětů dalších účastníků řízení (okna, východní rampa) rozhodnutí potvrdil.

Pro a proti

V závěrečném návrhu žalobce zopakoval, že v původní plánovací dokumentaci byla stavba umístěna v jiném prostoru. Žalovaný se podle něho nezabýval ani nesouladem technických řešení s platnými normami. Kritizoval i některé podklady pro rozhodnutí – například studie prý počítá s plynulým průjezdem tunelem, ale už ne s tím, že na výjezdu je značné stoupání, že tam budou řidiči brzdit, řadit a přidávat, s čímž souvisí více emisí a vibrací a podobně.
Žalovaný uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by byla rozhodnutím zkrácena na svých právech a že by jeho rozhodnutí bylo nezákonné. Slovo dostal v závěru i pan B., který mínil, že „KNV nepodrazí radnici“, ale že kdyby prý už dnešní exhalace a vibrace byly změněny nezávislým programem, byli bychom překvapení. Zopakoval, že dotčené sousední nemovitosti budou stavbou silně znehodnoceny.


Soud poté žalobu zamítl.


V odůvodnění předsedkyně senátu k námitce, že stavba neodpovídá územně plánovací dokumentaci, podotkla, že její závazná část se schvaluje obecně závaznou vyhláškou a jako taková se vymyká přezkumu soudu – ten nemůže říci, jestli je špatná nebo dobrá, a nemůže tak učinit ani nadřízený krajský úřad, je to věc města.


K námitkám zhoršením kvality bydlení soud uzavřel, že stavební úřad vydávající rozhodnutí je odborníkem na stavebně technický postup, kdežto speciální zájmy chrání speciální orgány – vodoprávní, hygienické a další. Stavební úřad je proto povinen vyžadovat si jejich stanoviska, a v tomto případě tak učinil. Požadavky jednotlivých odborností také zohlednil jako podmínky pro vydání stavebního povolení. Jeho postup byl v souladu se zákonem.


„Projektová dokumentace řeší jen umístění stavby, vše další bude otázkou stavebního řízení, v němž žalobkyně i další účastníci mohou uplatnit své připomínky,“ uzavřela předsedkyně senátu.


Proti rozhodnutí krajského soudu je možná jen kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.