Bil ji pěstí, kopal ji, neoblečenou ji vyvlekl před ubytovnu se slovy „ať už se nevrací“. Takto si počínal i v přítomnosti jejich společného desetiletého syna a přesto, že manželka je mentálně handicapovaná a v částečném důchodu.

V důsledku jeho útoků byla třikrát ošetřena ambulantně, opakovaně byla hospitalizována mj. s vykloubením nohy, zlomeninami mj. nosu a žeber, atd. Třikrát napadení oznámila, ale nikdy nedala souhlas se stíháním manžela. Třikrát před ním utekla do azyláku.

Vasil H., obžalovaný z týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě, tvrdil, že když už ho manželka „hodně štvala“, plácl ji přes zadek. Jak přišla ke zraněním, neví.

Okresní soud v Č. Budějovicích mu uložil trest odnětí svobody na čtyři roky do věznice s ostrahou. Krajský soud odvolání obžalovaného zamítl a ten podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Necítila těžké příkoří?

Podle něho nebyl naplněn jeden ze znaků žalovaného trestného činu: nelze prý učinit závěr, že jednání jeho manželka pociťovala jako těžké příkoří.
Podle znaleckého posudku u ní nebyly shledány příznaky syndromu týrané osoby ani známky traumatizace. Jeho jednání tedy nedosahovalo takové intenzity, aby bylo způsobilé vyvolat stav, který poškozená pociťuje jako těžké příkoří. Nejde proto o týrání ve smyslu trestního zákona.

NS shledal, že jde o argumentaci zjevně neopodstatněnou. Psychická a fyzická agrese obviněného vůči jeho manželce se vyznačovala vysokým stupněm hrubosti a bezcitnosti, jakož i výraznou dobou trvání. Jednání obviněného bylo takové povahy, intenzity a trvalosti, že by je jako těžké příkoří musela pociťovat každá osoba, řekl NS. Že je za takové pociťovala i manželka, osvědčují její opakované pobyty v azylových domech, její útěky na benzinku a na policii ČR.

K tomu, že nevykazuje příznaky syndromu týrané osoby, znalec poznamenal, že poškozená vybočuje z normy do té míry, že je možné hovořit o poruše osobnosti, že je v partnerském vztahu identifikována s direktivním vedením partnera včetně „trestání“, které považuje za „přirozený důsledek“ porušení pravidel (neuklidila, neuvařila) a že ačkoli nevykazuje známky traumatizace, některé projevy jejího chování by bylo možné uvést do souvislosti s možným násilným chováním obviněného (úzkost spojená s osobou obviněného aj.).

I podle NS bylo jednání obviněného týráním. Pro svůj charakter a intenzitu (včetně trvalosti) vyvolalo stav, který poškozená pociťovala jako těžké příkoří. Obviněný si tak počínal déle než jeden rok, což podstatně zvýšilo stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost.
Dovolání Vasila H. proto NS odmítl.