Kluci, kteří se zastřešili názvem Trail Brothers, nejprve chodili na jednodenní výlety. „Pak nás loni napadlo přejít Krkonoše. Dvousetkilometrový pochod nás nakopl a začali jsme se poohlížet po nějaké větší výzvě,“ usmívá se Štěpán Tomek, který se stará o zviditelnění skupiny.

A tak začali sedmnáctiletí hoši plánovat program pro letošní léto. Ve hledáčku měli nejtěžší turistickou trasu na Korsice pojmenovanou GR20. Dálková trasa vznikla v 70. letech minulého století jako horský trek o délce zhruba 170 kilometrů. spojujících sever a jih ostrova Korsika. Jenže do plánů zasáhl již starý známý covid-19 a opatření kvůli jeho šíření.

Počátky chřenovického hradu se vážou s koncem třináctého století.
Od mala chtěl být hradním pánem. Koupil zříceninu a nyní shání peníze na opravu

Protože se takový výlet musí plánovat dlouho, nakonec k němu nedošlo. „Mrzelo nás to, ale našli jsme si alternativu u nás v Česku. Rozhodli jsme se, že dojdeme ze Zlína do Jablonce, což měla být trasa dlouhá přibližně 500 kilometrů. Alespoň podle map,“ popisuje mozek celého podniku Theodor Brycz.

Trasa
Celková vzdálenost: 504.16 km

Čas: 11 dní (v pondělí 2. srpna vyšli po 16. hodině, v pátek došli před 16. hodinou)

Počet kroků: 651 641 (dle měření Theodora Brycze)

Mapa ušlé trasy: https://mapy.cz/s/bejanolere

Vystoupali: 10 823 metrů (což je jen o 171 metrů méně, než kolik má Mariánský příkop)

Netušili, co je cestou potká. Zažili hlad, žízeň, pocity zmaru po dešti, který jim promáčel všechny věci. Netušili, že ze čtveřice ujdou naplánovaných pět set kilometrů jen dva. První odstoupil po 130 kilometrech ve Frenštátu pod Radhoštěm Jáchym Hulswit. „Nejtěžší byla jednoznačně noc a následné probuzení ve Frenštátu. Druhý den jsem totiž už na snídani věděl, že dneska to nebude ono. Bylo mi zle a do hodiny jsem zvracel. Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale ještě že jsem jel domů, protože jsem měl víc než tři následující dny vysoké teploty,“ sám přibližuje své trable.

Audience u samotného papeže završila nedávnou dvoutýdenní cestu vozíčkáře Dušana Petřvalského do Říma. Celou expedici absolvoval na handbiku, speciálním kole poháněném rukama.
Na handbiku dojel z Brna až do Říma. Český vozíčkář si promluvil s papežem

„I když jsme se snažili udělat všechno proto, aby bylo Jáchymovi lépe, hned ráno několikrát zvracel a rozhodl se tedy svou honbu za 500 kilometry ukončit na úctyhodných 130. Jsme na něj ale i tak dost pyšní,“ popisuje Tomek.

Zradily ho nohy 

V Branné u Pradědu ukončil pouť po více než třech stech kilometrech a osmi dnech i Jakub Vaňura, kterého zradily nohy. Prostě to už dál nešlo. „Chodit spát o půlnoci po více než padesáti kilometrech a vstávat v sedm není pro každého a je to trošku mimo můj režim. Únava hrála obří roli a člověk musel být připraven do toho dát všechno,“ doplňuje Vaňura.

A tak v pouti pokračovala polovina původní výpravy. Ale jen 24 kilometrů před Vrchlabím opět zaúřadovala turistická nemoc. „Už dvacet minut po půlnoci jsem se vzbudil a z nepochopitelných důvodu jsem se odebral stranou zvracet. Netrvalo ani pět minut a stál vedle mě Theodor se stejným problémem. Později jsme došli k názoru, že to bude pravděpodobně z užitkové vody, kterou jsme zrovna ten den nefiltrovali,“ popsal Tomek.

Slavnostní zpřístupnění hradu Vízmburk v Havlovicích.
Východočeské Pompeje vstaly po pěti stoletích z popela. Zájem turistů je velký

Tomek a Brycz si spočítali, že když dojdou do Vrchlabí, překonají pětisetkilometrovou metu. Rozhodli se tedy v horském městě své putování ukončit. „Děkujeme všem, kteří nás mentálně podporovali, bez nich by to nešlo,“ vzkázali kluci z Trail Brothers. Už spřádají plány na příští léto. To by si již nechtěli nechat ujít turistickou trasu GR20 na Korsice.

Největší krize?
Štěpán Tomek: Mým nejhorším zážitkem byla asi druhá nebo třetí noc, kdy jsme spali v hamace zavěšení v přístřešku a zároveň jsme ten den neměli vodu. V noci mi jí ale natekla hromada do spacáku, protože přístřešek bouřce neodolal. To byl asi ten nejvíc deprimující moment, protože byla zima a všechno bylo mokré. Ale ani zvracení poslední den nebylo moc fajn.

Theodor Brycz: Tak pro mě byl nejhorší bez diskuze hlad a každý den jít 14 hodin, až do noci, s vědomím, že zítra to bude stejné. Ten pocit hladu budu muset zahánět ještě minimálně dva týdny.