Svůj pohled na toto téma a možná řešení nastínili: Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, Monika Strapková, zakladatelka a ředitelka organizace Archa Borovany, o. p. s., Simona Bagarová, zakladatelka a ředitelka organizace Jsme MILA, z. s., Jakub Čtvrtník, zakladatel a předseda Institutu sociální práce a Melanie Zajacová, vedoucí Katedry sociální práce Univerzity Karlovy.

„Pokud celospolečensky přijmeme hodnoty důstojnost či kvalita života jako základní perspektivu, pak bude sociální práce vnímána jako prestižní obor i širší veřejností a sociální služby budou žádanou součástí spektra odborných služeb pro občany.“ rámuje téma Melanie Zajacová.

Důležité téma pro každého z nás

„Sociální služby nejen v ČR, ale i jinde v Evropě se potýkají s nedostatkem pracovníků. Přitom je to jeden z nejrychleji rostoucích segmentů.“ Shrnuje Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. Chybí efektivní prezentace oboru žákům a studentům, kteří zvažují budoucí povolání a hledají své budoucí uplatnění. Dlouhodobě je rozšířena mylná představa, že v sociálních službách může pracovat každý. Lidé (zejména ženy), že mohou o druhého člověka pečovat tzv. „od přirozenosti“. Není k tomu potřeba žádné odborné vzdělání.

„Práce v sociálních službách je veřejností stále vnímána jako méně prestižní než práce v jiných odvětvích. To není nové zjištění, ale trvalé stigma odrazující zájemce o toto povolání. Důležitý je i mediální obraz spojený s opakujícími se tématy jako nedostatek peněz na sociální služby, nízké ohodnocení práce, návazně pak i obrázek psychicky i fyzicky náročné práce. To jsou jenom základní aspekty, proč se nedaří zvýšit prestiž pracovníků v sociálních službách.“ doplňuje zakladatel Institutu sociální práce Jakub Čtvrtník.

Monika Strapková, ředitelka Archy Borovany.Monika Strapková, ředitelka Archy Borovany.Zdroj: Archa Borovany

Veřejnost pečovatelky nejčastěji potkává, když klientům nakupují, vyřizují pochůzky v lékárně nebo rozváží obědy. Vnímá je jako posluhovačky. Lidé nemají správné informace o skutečném způsobu a rozsahu pomoci, který jim může sociální služba poskytnout. Proto se může stát, že při řešení své situace nebudou o oslovení terénní služby ani uvažovat. Péči doma vzdají a zvolí stěhování do pobytových služeb, které dlouhodobě čelí přetlaku zájemců. „Způsob, kterým se péče zobrazuje, má zásadní vliv na to, co veřejnost pod pojmem smýšlí a co si představuje.“ Popisuje zakladatelka a ředitelka organizace Jsme MILA Simona Bagarová.

Místa doma ukazují dobrou praxi

Jednou z iniciativ rozšířit povědomí o pečovatelské službě a spektru pomoci je výstava Místa doma. Fotografka Veronika Husů jezdila s pečovatelkami do péče a snažila se zachytit silné momenty podpory. Velkoformátové fotografie spolu s příběhy klientů ukazují, že péče doma je zvládnutelná a má vliv na prožívanou kvalitu života.

Svou zkušenost s pečovatelstvím na vernisáži sdílel i herec a muzikant Igor Chmela. Hudebního doprovodu se ujalo duo HlasKontrabas Ridiny Ahmedové a Petra Tichého.

Posláním Archy Borovany je maximálně podpořit seniory a osoby se zdravotním postižením tak, aby mohli i přes určitou ztrátu soběstačnosti zůstat doma. Pomáhá rodinám s péčí o své blízké, zastupuje je v péči, ve chvílích, kdy oni sami nemohou. Kulatým stolem a navazující vernisáží chtěla přispět k rozšíření informovanosti o možnostech pomoci. „Přáli bychom si, aby co nejdříve bylo jednodušší rozhodnout se pečovat o svoje rodiče nebo prarodiče. Aby to nutně neznamenalo opustit zaměstnání, přijít o možnost sejít se s přáteli, vyrazit si na celodenní výlet. V životě doma a důstojném stárnutí mezi svými blízkými vidíme velký smysl a cíl, ke kterému chceme pomoci jít. Lidé o nás musí vědět, aby nás mohli kontaktovat ve chvíli, kdy jim můžeme pomoci být doma,“ dodává ředitelka Archy Monika Strapková.

Hana Doskočilová, Archa Borovany