Je po Vánocích. Ráno jsem vstal a cestou do kuchyně jsem posbíral útržky balících papírů. Z lednice vyndavám zbytek bramborového salátu. Voní krásně, říkám si, když do něj nořím prst. A hezky se uležel, zamýšlím se, když jej převaluji na jazyku. Raději si ho dám do misky nebo zase dostanu vynadáno. Tak jo. V televizi dávají pohádky, salát si dám v křesle v obýváku. Bylo to dobré, ale bylo toho málo. Najednou se ke mně line vůně úžasných vanilkových rohlíčků. Letos se opravdu povedly. A co teprve ty kokosky, ořechy a linecké? Babička to prostě umí. Ostatně rád jí to dnes při obědě zopakuji. Bude kachna a tu já mám moc rád. A babičku samozřejmě taky. Jsem zvědavý, co mi k ní letos přinesl Ježíšek.

Ahoj babi, tak jsem tady. Kachnička už se rozpadá, volá babička z kuchyně. Jako vždy vynikající, chválím babiččino mistrovství v kuchyni. Na stole přistává kávička, perníčky a také malá bílá obálka. Miluji Vánoce! Copak to asi bude? Babička se usmívá, když beru obálku do ruky. Večer si zajdu s kamarády na pivo, těším se.

Poukaz do posilovny? Cože? No, babi?

Víš, jak jsi říkal, že tě bolí záda, tak cvičení ti pomůže. A třeba tam potkáš nějakou milou slečnu.

Díky, babi, mám radost. Chuť na pivo mě přešla. Tak dobře, no, kde je ta posilovna? Jak je to vlastně s těmi předsevzetími?

Jan Johny Svoboda