Závěrečná část přednášky patřila ukázce možností využití historických dat na konkrétním případu hůreckého sedláka Jáchyma Čapka (1730 – 1783). On sám byl totiž členem starého rodu, hospodařícího po staletí v Hůrkách na statku, který byl za socialismu záměrně vysídlen a zcela zlikvidován.

Prezentovat genealogii pouze jako předmět volnočasové aktivity nestačí k tomu, aby byl tento vědní obor pochopen ve svých širších souvislostech. Hlavně v kontextu pomocných věd historických. Genealogie totiž neznamená pouhé sestavení nějakého rodokmenu. Vedle diplomatiky, paleografie a chronologie se proto posluchači alespoň v krátkosti seznámili také s dějinami správy a historií nejen schwarzenberského archivnictví. Mezi laickými genealogy často chybí povědomí o spektru písemností, které dalece převyšuje údaje obsažené v nejčastěji používaných matrikách. Určitě to nesnižuje význam těchto knih. „Právě matriky z jihu Čech digitalizoval a zveřejnil již v roce 2007 Státní oblastní archiv v Třeboni jako první v České republice, navíc je průběžně opatřuje elektronickými jmennými indexy.“ uvedl archivář Plávek. Prací s dalšími písemnými prameny však získává genealog mnohem kvalitnější srovnávací materiál, hlubší a hodnotnější informace, které může doplňovat o další drobné údaje.

close Nauka o rodokmenu v Hůrkách zaujala. info Zdroj: Pavla Marešová, Martina Kandlová, Jana Plávková zoom_in

Hůrky patřily vrchnostenskou správou k panství Hluboká, a proto přednáška vycházela především z toho, co je uchováno v archivním fondu pozdějšího hlubockého velkostatku. Patrimoniální správa vyřizovala velké množství úřední agendy, z níž lze v současnosti využívat urbáře, pozemkové knihy, písemnosti navázané na pronikání katastrů do nového zdaňování půdy, celou škálu pozůstalostních spisů, různé dispenzy a výhostní listy. Díky konkrétním ukázkám z těchto dokumentů, jejich rozboru a zdůrazněním na první pohled marginálních informací získali posluchači ucelený přehled o základních možnostech archivního bádání navázaného právě na genealogii. Navíc si v průběhu přednášky mohli sami vyzkoušet četbu slov z historických zápisů, určovat staré územněsprávní celky nebo si doplnit schéma vývodu ze čtyř generací. Tento přehled uzavřely ukázky ohledacího listu mrtvého, protokolu pro snoubence, kronik a sčítacích operátů.

Spolek pro Hůrky a venkov už v loňském roce zavedl vlastní projekt Jen spolu tvoříme domov. Prostřednictvím akcí různého zaměření tak podporuje venkovský život a propojování společnosti, o níž se dnes často, s oblibou a leckdy nepodloženě říká, že je rozdělená. Snahou přiblížit téma genealogie veřejnosti tak přispěl k posílení povědomí o svém domově v širším slova smyslu. Již poněkolikáté propojil jednu jihočeskou vesnici se svými obyvateli jak přímo z místa, tak i s těmi, kteří na přednášku neváhali přijet třeba až ze středních Čech. Stručný, ale ucelený příběh sedláka Jáchyma Čapka z usedlosti čp. 10 v Hůrkách, který všichni společně rekonstruovali na základě většiny představených archivních dokumentů, toho zůstává příkladem. Nabyté informace tím odhalily svou hloubku, získaly na významu a dokázaly, že paměť venkova zkrátka nelze vymazat. „Po dnešku už tohle všechno známe, teď už zbývá jen pochopit a zažít,“ zakončil svou přednášku třeboňský archivář Aleš František Plávek.

Pavla Marešová, Spolek pro Hůrky a venkov