Rodem celkově kontinuálním v českých i rakouských zemích byli Harrachové, nositelé erbu červeného štítu a v něm třech stříbrných pštrosích per vetknutých do zlaté koule (puklice?). Pocházeli ze zaniklé vesnice Harachy na jihu Čech, tvořili dvě rodové linie – českou (vymřela v roce 1725) a (horno) rakouskou, která dosáhla většího významu mj. povýšením Leonarda IV. z Harrachu do stavu říšských svobodných pánů v roce 1552 a ziskem říšského hraběcího titulu Karlem I. z Harrachu v roce 1623.

Harrachové zastávali významné úřady, postupně přesouvali svojí hospodářskou a politickou aktivitu více do českých zemí, kde se posléze zabývali i národnostní otázkou a podporou vzdělanosti. V projektu Národního památkového ústavu Po stopách šlechtických rodů padla volba na Harrachy a jeho 13. ročník je rodu věnován. Vrcholem harrachovského roku by měla být publikace nazvaná Harrachové – vznešenost zavazuje, vydaná v březnu roku 2023. 

close Monografie byla vydána při příležitosti 13. ročníku projektu Po stopách šlechtických rodů. Letošek je věnován rodu Harrachů. info Zdroj: Archiv autora zoom_in Monografie byla vydána při příležitosti 13. ročníku projektu Po stopách šlechtických rodů. Letošek je věnován rodu Harrachů.

Jan Luštinec (emeritní ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici a významný badatel o dějinách rodu Harrachů), Petr Nosek (zástupce kastelána zámku Hrádek u Nechanic) a Adam Rejha (pracovník NPÚ) napsali kompaktní „harrachovskou“ monografii. Splnili vytýčený cíl? Kniha je rozdělená do úvodu a šestnácti kapitol - textových medailonů o jednotlivých osobnostech rodu. Trio autorů důkladně využilo svých odborných znalostí a zkušeností s harrachovskými sbírkovými či archivními fondy.

Dějinný příběh rodu je popsán věcně i objektivně (např. posouzení postojů Jana Nepomuka Antonína Harracha v době okupace v letech 1939 – 1945) a jsou vysvětlena přediva společenských i příbuzenských vztahů Harrachů. Podrobně se lze seznámit se složitými reáliemi raně pobělohorské doby (Isabella Kateřina z Harrachu jako manželka Albrechta z Valdštejna a věcné posouzení podílu arcibiskupa a kardinála Arnošta Vojtěcha z Harrachu na procesu rekatolizace), ale informativně objevný je pohled na ekonomické a z nich vyplývající sociální vazby Harrachů k poddaným (posléze zaměstnancům) a kulturní mecenát (Jan Nepomuk Harrach jako podporovatel vzdělávacích institucí v českých zemích či sociální vztah Otty Jana Nepomuka Harracha k jeho vychovateli básníku Juliu Zeyerovi).

close Letošní část dlouholetého cyklu Po stopách šlechtických rodů Národního památkového ústavu je velmi úzce spojená i s historií Krkonoš a Podkrkonoší. Věnuje se rodu Harrachů. info Zdroj: Archiv zoom_in Letošní část dlouholetého cyklu Po stopách šlechtických rodů Národního památkového ústavu je velmi úzce spojená i s historií Krkonoš a Podkrkonoší. Věnuje se rodu Harrachů.

Publikováno je množství dobových fotografií rodových sídel a značný prostor je věnován dějinám a popisu harrachovských nemovitostí v Čechách na Moravě i v Rakousku (Ferdinand Bonaventura a jeho syn Alois Tomáš Raimund Harrachové jako císařští diplomaté a zakladatelé obrazárny na zámku Rohrau) a údajům o jejich historii – v přehledu se pouze nenalézá podrobnější informace o současném vlastnictví a využití zámku v Brucku nad Litavou. Závěrečná část knihy se týká Harrachů žijících na Moravě. Zajímavě se jeví nepřímé porovnání dvou odlišných životních osudů – veřejnosti známějšího Františka Harracha, který byl přítomen atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevu (zakrvácený kapesník se nachází ve sbírkách velkomeziříčského zámku) a méně známé Marie Walburgy Waldburg – Zeil roz. Harrachové a jejího vzdělávacího mecenátu, vždyť žákem školy na zámku v Kuníně byl pozdější významný český historik a politik František Palacký.       

Monografie Harrachové – vznešenost zavazuje je stylově jednotná, kvalitní redigování výrazně přispělo ke kompaktnosti textu obsahujícího i četné poznámky a volně vložený rodokmen Harrachů. Autoři vytýčený cíl splnili. Kniha bude vrcholem 13. ročníku projektu Po stopách šlechtických rodů a může se stát pozváním k návštěvě památkových objektů spjatých nejen s Harrachy, ale i klíčem k pochopení jejich dějinné role.

Stanislav Vaněk