K sedmdesátým narozeninám jsem dostal od mysliveckého spolku odlov trofejového muflona. Honitbu máme rozdělenou na několik honebních úseků z hlediska krmení a odlovu srnčí zvěře. Jsem v úseku, kde se mufloni nevyskytují. S vědomím, že odlov muflona nebude snadný jsem pln očekávání jezdil do úseku, kde se zdržují mufloni téměř po celý rok, nejvíc od podzimu do předjaří.

Pro lov jsem si zvolil kazatelnu ve smrkovobukovém lese. Byla postavena v údolí mezi dvěma lesními porosty. Poblíž vede ochoz, který mufloní zvěř často používá při přechodech mezi porosty v údolí. První čekanou jsem si zvolil na konec září, doby, kdy ze stoletých buků začaly opadávat zralé bukvice. V honitbě je dostatek mohutných dubů, které letos měly nadbytek žaludů, proto neměli mufloni v této části honitby o bukvice velký zájem. Zúčastnil jsem se 15 neúspěšných ranních i odpoledních čekaných. Několikrát jsem i muflony viděl. Jedenkrát mi tlupa asi 20 kusů proběhla po ochozu poblíž mojí kazatelny, ale nestačil jsem ani rozeznat kvalitu beranů v tlupě. Až při další čekané mi štěstěna byla nakloněna.

Ranní čekanou jsem jako obvykle zahájil ještě za šera. Za pět minut po usednutí na kazatelnu mi po ochozu proběhl muflon, který před sebou hnal muflonku. Ještě bylo šero, a já jen tušil, že beran měl slušné toulce. Toto se odehrálo tak rychle jako sen a stejně rychle mufloní zvěř v šeru zmizela z dohledu. Ranní sluníčko příjemně hřálo, proto jsem si čekanou prodloužil do jedenácti hodin dopoledne. Za celou dobu jsem neviděl, jak se říká, ani chlup a proto jsem se rozhodl čekanou ukončit. Po lesní cestě jsem začal sestupovat asi půl kilometru k místu, kde jsem měl na křižovatce lesních cest zaparkované auto. Byl jsem asi dvacet metrů od vozu, a všiml jsem si, jak z boku lesní cesty ke mně pomalu kluše mladá muflonka a za ní asi dvacet kroků jde statný beran. Zastavil jsem se a čekal, že zvěř až mě zjistí, odskočí do lesa. Muflonka ke mně přišla na deset kroků a zastavila se. Muflon se rovněž zastavil asi šedesát metrů ode mne. Ani jsem se nepohnul a chtěl jsem si vychutnat tuto vzácnou chvíli, než oba odskočí. Toto trvalo několik vteřin. Muflonka se začala pomalým krokem ke mně přibližovat, beran se otočil ode mne a několik kroků popošel nazpět. Zastavil se a otočil se ke mně bokem. Pomalu jsem sundal z ramene pušku, kříž puškohledu na komoru berana a výstřel …

Muflon po výstřelu neznačil. Odskočil do lesa a po několika metrech mi zmizel ve smrkové tyčovině. Mladá muflonka po výstřelu přišla ještě blíže ke mně, zastavila se a pak zrychleným krokem mne minula a odcházela po cestě, kudy jsem já přišel. Z brašny jsem vyndal fotoaparát, nastavil teleobjektiv na nejkratší vzdálenost, a kdyby to, co následovalo, někdo druhý zdokumentoval na video, vznikl by groteskní záznam. Já šel několik kroků za odcházející muflonkou, protože jsem potřeboval, aby dozadu ke mně otočila hlavu. Volal jsem několikrát na ní: „Lízo, Lízo, počkej, otoč se!“ Asi mi nerozuměla. Tak jsme několik metrů vzájemně poklusávali. Ona vepředu, a já, povykujíc, pár kroků za ní. Pořídil jsem narychlo několik neostrých fotek, ona se trochu otočila a sešla z cesty a zmizela v lese.

Šel jsem zpátky na místo, odkud jsem střílel na muflona, zkontrolovat nástřel. Nic jsem nezjistil. Žádná barva ani stopy od kule na lesní cestě po chybené ráně. Napadlo mě, že jsem se ukvapil, a muflona jsem snad ani nepostřelil. Přesto pro jistotu jsem se vydal do míst kudy muflon odeběhl a ztratil jsem ho z dohledu v lese. Asi po třiceti metrech hledání od nástřelu ve smrkové tyčovině jsem viděl mezi listy ostružiníku hnědou skvrnu. Dalekohledem jsem zjistil, že je to můj kapitální muflon, na kterého jsem střílel.

Tato příhoda se stala 12. října, tedy v době, kdyby ještě neměla být říje muflonů, což by mohlo vysvětlovat neobvyklé chování mladé muflonky. Po ohledání uloveného berana se domnívám, že nebyl v říji. Říje u mufloní zvěře probíhá většinou v polovině listopadu a ani nic nenasvědčovalo tomu, že tentokrát by byla o měsíc dříve. Kdybych tuto příhodu srovnával s chováním lidí, vysvětlil bych si chování muflonky tím, že ji kapitální beran „šikanoval“ a ona u mne hledala ochranu před jeho neustálým dotíráním. Ať důvod jejího chování byl jakýkoliv, tato událost ve mně zanechala stejně nevšední zážitek jako úlovek kapitálního muflona (dle mysliveckých tabulek dosáhl stříbrného ohodnocení).

František Novotný, Tábor