Kdykoliv jedeme na návštěvu k příbuzným do jižních Čech, zastavujeme u hrobů manželových prarodičů, abychom jim zde zapálili svíčku a on zavzpomínal na časy dětství, kdy se mu vždy bezmezně a s láskou věnovali. Stejně tak tomu bylo i v polovině září. V Heřmani nedaleko Písku je dominantou obce jednoznačně kostel sv. Jiljí, románsko-gotická stavba z 1.poloviny 13. století. Právě on je lemován hroby pozůstalých a opatřen úhlednou zdí. Správce hřbitova své práci rozumí. Vzhledem k problémům s vodou u vstupních vrat umístil informační ceduli, kde je možno vodu na zalití květin na hrobech načerpat.
Přejíždíme do Paračova, kde je hřbitůvek až za obcí, na odlehlém klidném místě s cestou lemovanou alejí stromů. I tento hřbitov je poměrně udržovaný a stejně jako heřmaňský je i on důstojným místem posledního spočinutí. Nicméně zde narážíme na podobný problém s vodou na zalévání jako tomu bylo v Heřmani. Bohužel, zdejší správce tak aktivní není, cedule, kde vodu vzít nikde, pumpa nedaleko hřbitova ji ani po dlouhém pumpování nedává. Naštěstí zde jsou alespoň k dispozici postavené konve. Rozhlížíme se tedy, jak podobnou situaci řeší jiní a pak stejně jako oni tedy bereme kropáč a vyrážíme k malému rybníčku nedaleko stromové aleje. Sice si lehce špiníme boty, ale květiny se nám zalít podařilo. A tak se ptám … proč to nejde jako jinde? Stačila by přeci malá cisterna po dobu krize, kdy ve studni voda není.
Monika Šavlová