Válečný konflikt na Ukrajině nám všem ukázal, jak moc je naše společnost zranitelná. A to i v energetice. Evropa nyní zjišťuje, jak velkou chybou byla důvěra v Rusko jako hlavního dodavatele fosilních paliv – zemního plynu, ropy a uranu a také pohodlnost měnit zaběhnuté pořádky v energetice. Nemá však smysl plakat nad rozlitým mlékem. Důležitá je budoucnost.Politická reprezentace v Česku zatím vidí jako nejdůležitější cestu do budoucna jadernou energetiku. Přitom jsou s ní spojena bezpečnostní rizika. Ještě před rokem si nikdo nedokázal představit válečný konflikt, při kterém by byly ohroženy jaderné elektrárny. Mezinárodní organizace jako OSN či MAAE jsou zcela bezmocné a mohou pouze přihlížet, jak s eskalací konfliktu roste riziko závažné jaderné havárie. Riziku jsou vystaveny i jaderné elektrárny v Evropě – ať už přímému vojenskému zásahu či zničení elektrického vedení či kyberútoku v rámci hybridní války. Jaderné elektrárny se tak stávají vysoce rizikovým provozem. Velké naděje se nyní upírají k malým modulárním reaktorům. Pokud by se však budovaly na více lokalitách, bude to s sebou přinášet i bezpečnostní riziko, stejné jako u současných jaderných zařízení.Před Evropou a tedy i Českou republikou stojí velká výzva. Změny v energetice budou vyžadovat mnoho času, úsilí a finančních prostředků. Pokud se ale postupem času podaří vybudovat evropskou energetiku na obnovitelných zdrojích, úsporách, menších decentralizovaných zdrojích, chytrých sítích a bateriových úložištích, přinese to do budoucna velká pozitiva. A to nejen v oblasti energetiky ale především s ohledem na geopolitický vývoj. Sázka na Rusko totiž byla očividně sázkou na špatného koně. Stejně špatnou sázkou by však podle mého názoru bylo v dlouhodobém časovém horizontu vsadit na jadernou energetiku.

Za zaslání příspěvku děkujeme Ing. Monice Machové Wittingerové.