Po 2.světové válce zažívala Evropa i my období relativního klidu. Probíhající politické i ekonomické proměny s výjimkou roku ´68 u nás a Balkánu proběhly bez násilí. Tento stav se prudce změnil nástupem covidové pandemie, energetické krize a dokonce válečným konfliktem na východě kontinentu. Tím“nastavil zrcadlo“ naší nepřipravenosti.

Po listopadové euforii z dosažených změn jsme z ideologických důvodů učinili některá rozhodnutí, která se dnes jeví jako předčasná či chybná. Oslabili jsme stát rozdělením Češkoslovenska a zrušením základní vojenské služby bez náhrady jinou odpovídající formou. Naše tehdejší armáda měla jistě své problémy. Ale technickou vybavenost, úroveň výcviku podpořenou tradičním českým taktickým myšlením a pohotovou reakcí na měnící se bojovou situaci osvědčila na cvičeních Varšavské smlouvy. Také likvidace zbrojní výroby, většiny kasáren a systému civilní obrany k ochraně obyvatelstva se dnes jeví jako problematická. V případě válečného konfliktu nemáme dost vojáků, úkrytů pro civilisty vybavených základními potravinami i prostředky pro přežití. Jsme jediný stát na světě, který sám sobě zrušil potravinovou soběstačnost. Dokonce jí současná vláda nesmyslným bojem „malých s velkými“ ještě prohlubuje.

Chybí nám zcela pravdivé informace pro veřejnost ve sdělovacích prostředcích o úrovni našeho zemědělství. Na příklad o tom, že naše potraviny jsou 5. nejkvalitnější na světě. Zřejmě v souvislosti s tím, že spotřeba průmyslových hnojiv a chemických ochraných prostředků na hektar je na rozdíl od představ veřejnosti nejnižší v EU.Také s tím,že 18% našich potravin/opět nejvíce v EU, kde průměr činí 7,5%, se vyrábí v systému EKO. Rovněž užitkovot chovaných zvířat je vysoká. Např. v dojivosti krav jsme druzí v EU za Dánskem. Tomu odpovídají také, výnosy v rostlinné výrobě včetně ostrakizované řepky, která zároveň patří pro svůj bohatý kořenový systém k nejlepším předplodinám. Co nám ale citelně chybí, je opravdu přísný zákon na ochranu půdy.Za 30 let jí ubylo tolik jako jeden celý kraj a reakce na další úbytky žádná. To vše dohromady znamená, že zbytečně dovážíme ročně za 50 miliard potravin horší kvality než naše, které jsme si schopni vyrobit. O nápravu se pokusila minulá vláda stanovením kontrolovatelných opatření k posílení soběstačnosti s cílem zvýšení jejich prodeje postupně nejprve na 55% a později 85%. Tato procenta po zásahu senátu poslanecká sněmovna zrušila. Tím vlastně pozbyla opatření smyslu. Přispěl k tomu také pan prezident Prouza, který dnes paradoxně volá po odpovědnosti politiků s „našimi domácími úkoly“. Mezi ně na rozdíl od něj právě půdu a soběstačnost řadí profesor Josef Soukup z České zemědělské univerzity v Praze v kontextu s možnými přepravními problémy potravin v přírodních i jiných katastrofách, včetně vojenských konfliktů.

Potíží s dalším vývojem politickým i ekonomickým v EU i u nás bude více. Růst cen energií a téměř všeho ostatního,i nflace, energetická krize, epidemie nestabilní finační systém a bezpečnostní situace s právě probíhají uprchlickou vlnou z Ukrajiny si vyžádá větší úsilí vlády nejen o stanovení či dokonce změnu cílů našich státních zájmů,ale i jejich vysvětlování a prosazování doma a v EU především v zájmu našich občanů a jejich životní úrovně. Bude k tomu mít vláda dostatek schopností a potřebné odvahy i na mezinárodní scéně?

Ing.Vlastimil Hošek