Počasí nám o dovolené příliš nepřálo a tak jsme vyhledávali spíše kratší výlety. Náš pohled na mapě padl na říčku Dračici, info o ní slibovalo, že zde budou parádní peřeje, zejména nyní, když prší už pár dní.

Vyrážíme tedy k Františkovu nedaleko Suchdola nad Lužnicí, kde se na malou chvíli vydáváme Stezkou Českem. Tu ale po překročení řeky opouštíme a vydáváme se proti proudu lesní cestičkou stejnojmennou přírodní rezervací Dračice.

Dřevěné schůdky nás zavedou dolů do míst jakési střelnice, nejspíš kdysi vojenského prostoru, opatrně procházíme dál a pak nás čeká překvapení.  To, co cestou vidíme, nás skutečně udivuje. "Komu a k čemu asi patřily mechem zarostlé ruiny hrází, náhonů, zdí či můstků," ptáme se jeden druhého. Odkud tekla voda do náhonu? Muselo to zde být opravdu obrovské, říkáme si v duchu. Postupně při břehu divoké řeky plné obrovských kamenů docházíme až k mostu, přes který vede mimo jiné i cyklostezka 341. Paměti Vitorazska.

Přecházíme na druhý břeh a pouštíme se po proudu řeky zpět k Františkovu, kde parkujeme, přičemž si užíváme krásné přírody. Večer fascinovaně znovu a znovu prohlížíme fotky, neb jsme zjistili, co už trošku napověděla zabudovaná informační tabule u mostu. Toulali jsme se v místech, kde v 19. století byly největší železárny v Čechách. V hamru se zde zpracovávala železná ruda natěžená kolem Klikova. Strejda Google praví, že při jarní povodni v roce 1867 byla celá továrna zatopena a zničena.

Koluje z té doby pověst o tom, že bývalý hamižný a mazaný správce hamrů při pohledu na zmar všeho, co spravoval, zahodil svoji skříňku plnou peněz do vod rozvodněné Dračice. Chudí obyvatelé z okolí pak po mnoho let chodívali poklad k řece hledat. Nikomu se to prý zatím nepovedlo, a tak štěstí může zkusit štěstí kdokoliv i nyní. My svůj poklad našli  - pohodovou procházku krásnými nevšedními místy. 

Monika Šavlová, Kladruby u Stříbra