O takovém cestovatelském putování přijel vyprávět do Hůrek první náměstek hejtmana František Talíř. V politice se věnuje cestovnímu ruchu i životnímu prostředí, nicméně dříve prošel řadou zajímavých zaměstnání. Působil v Jihočeském divadle, ve smuteční síni, v pivovaru, ale pracoval i na živnostenský list. Putování je pro něj smyslem života, při kterém si hlavně odpočine a odpoutá se od běžných starostí. Letos má před sebou životní výzvu – kandidaturu do voleb do Evropského parlamentu. A pokud neuspěje, čeká ho dlouhá pouť do jižní Itálie.

Už před několika měsíci nabídl František Talíř přednášku na zajímavé cestovatelské téma Spolku pro Hůrky a venkov, a protože je to nabídka jedinečná, nešlo ji odmítnout. Zájem o jeho cestovatelské povídání nakonec předčil očekávání. Příležitost dozvědět se o dalekém putování více, než by člověk sám za jediný večer stihl ujít, využili Hůrečtí i přespolní, a tak zcela zaplnili místnost hůreckého hostince.

Václav Johanus na archivním snímku Deníku.
Ve věku 76 let zemřel Václav Johanus, ilustrátor a grafik. A také Budějčák

Ale o čem se vlastně hovořilo? V současnosti je cesta do Santiaga de Compostela jednou z neslavnějších a nejvýznamnějších náboženských poutí, kterou absolvuje ročně až 350 tisíc poutníků pěšky, na koni či na kole. Tato tradice je však mnohem starší, a je provozována již od 1. pol. 10. století. Má tedy daleko hlubší význam, ztišení a uklidnění sebe sama. „Už po třech dnech putování se dostanete do jakéhosi poutnického módu, kdy začne čas i cesta plynout jinak než všední život,“ potvrzuje poutník František. Na konci pak zůstávají hlavně vzpomínky. Ta nejcennější památka, kterou vám nikdo nevezme.

V roce 2021 započal František Talíř svoji první etapu spolu s dalšími 17 poutníky ve Vlašimi. Trasa byla rozvržena na sedm úseků o celkové délce 203 km. Leckoho napadne, kde se takoví poutníci berou, kde vlastně přespávají a jak se stravují? Oni sami na to mají dvě jednoduchá pravidla. První je Kdo chce, ten jde, co nám dají, to bereme. Druhé má zkratku VYKLAF (vyžírání klášterů a far). To druhé je samozřejmě bráno s nadsázkou. Přespávají na farách nebo zahradách po předchozí domluvě a k jídlu mají, co si koupí a dostanou.

Festival českého hororu 2024 v českobudějovickém hudebním klubu mcFabrika. Zombie vzešla zpod rukou uměleckých maskérů Jakuba Gründlera a Aeron Medley z Metamorph FX.
Horor v Českých Budějovicích. Ve Fabrice odstartoval zbrusu nový festival

Přes Tábor a Týn nad Vltavou došli do Budějovic (rozcestník se symbolem Svatojakubské cesty, tedy mušlí, se nachází i na hlavním budějovickém náměstí) a pátý den do Boršova nad Vltavou. Výhodou pěší cesty je to, že se dostanete do míst, která by vám jinak unikla. Ve Frymburku, kam si před koncem první etapy došli všichni na oběd do hospody, jim hostinský srdečně popřál, ať to dotáhnou do konce. Proto si v cílové stanici Lipno, kde si smočili nohy po těžkých sedmi dnech, přáli hlavně vydržet a napřesrok určitě pokračovat.

Opravdu, druhá část pouti proběhla hned v roce 2022. Měla sedm částí, 168 km, ale už se jí účastnilo 21 poutníků. Začali tam, kde skončili předchozí rok, tedy na Lipně. Hned v první rakouské vesnici Sankt Oswald jim místní nabídli jídlo, na faře náležitou péči. Na konci trasy, v Atzbachu, si opět přáli to, co před rokem. A tak zatím v posledním loňském ročníku už putovalo 24 nadšenců 11 dní po trase dlouhé 276 km, tentokrát Bavorskem. Do Španělska je to sice ještě pořádný kus cesty, nicméně zážitky a jiné vnímání světa za to stojí. V zahraničí jsou poutníci i jejich cíle známější než u nás, jídlo a spaní je jim nabízeno tak nějak jako samozřejmost. Přežít se to rozhodně dá. Pokud se tedy hůrecké vyprávění o cestě do Santiaga de Compostela stalo pro někoho výzvou, může se bez obav připojit. Poutníci se sejdou letos 15. srpna v tyrolském Kufsteinu a vyrazí směrem na Brenner. Kdo nevěří, ať tam běží!

Pavla Marešová, Spolek pro Hůrky a venkov