Nejprve si položme otázku, proč by měly být tyto životní hodnoty tak silně mezi sebou propojeny. Vždyť by nemusely tak silně spolu souviset. Svoboda je věc jedna a odpovědnost věc druhá. Já si ve shodě se Stanislavem Komárkem myslím, že spolu úzce souvisejí, protože jedna hodnota vyvažuje druhou. Představte si neomezenou a ničím neusměrňovanou svobodu jednoho člověka. Chtěli byste mít takového souseda? Bylo by otázkou jeho volby, zda bude třeba dodržovat noční klid, hranici vašeho pozemku nebo jestli vás při rozhovoru tělesně nezraní, protože měl jiný názor a vy jste neustoupili. Viděno čistě z úhlu pohledu svobody by měl na to všechno nárok. Tím se však dostáváme k mnohem citlivějšímu tématu, kterým je usměrňování svobody. Myslím si, že je v mnohém jednodušší, když je svoboda usměrňována v člověku „zevnitř“ než když je usměrňována zákony, vyhláškami a nařízeními „zvenčí“.

V tomto bodě jsme se dotkli tématu odpovědnosti, která z mého pohledu více usměrňuje svobodu „zevnitř“ než „zvenčí“. Najednou se do prosazování svobody dostává skupinový či snad až komunitní rozměr. Když se začneme chovat svobodně s ohledem na zájmy našeho okolí, je to už trochu jiná svoboda než představa, že mohu dělat vše, co uznám za vhodné. Je to svoboda, která zve k oboustrannému dialogu, inspiruje nás pestrostí svých podob a nepřekáží jiným svobodám druhých lidí. Také je to svoboda, kterou není tolik potřeba šněrovat různými nařízeními, protože sama dokáže zohlednit různé okolnosti, které ji ovlivňují.

Příslušníci Hasičského záchranného sboru České republiky se kvůli své odpovědnosti za chod tohoto státu dobrovolně vzdali části svých svobod. Toto rozhodnutí navenek reprezentují svými uniformami a tzv. hodnostními označeními (například proto je před mým akademickým titulem zkratka mjr. – major). Těmito atributy říkáme, že chceme sloužit naší zemi. Jsme ztotožnění s tím, že se řídíme rozkazy svých nadřízených, protože se během služby dostáváme do situací, při kterých prostě není čas na debatu o nejlepším možném řešení.

Domnívám se, že žijeme v době, ve které jsou témata svobody a odpovědnosti více než aktuální. Stojí před námi všemi obrovská výzva v podobě další epidemické vlny COVID-19. Svůj díl odpovědnosti za zvládnutí dopadů této epidemie neseme všichni. Záleží na nás všech, nakolik budeme upřednostňovat své potřeby a svobody před potřebami a svobodami druhých lidí. Když budeme podle mého názoru k sobě vstřícní a ohleduplní, vyděláme na tom všichni. Když si však budeme každý prosazovat své dílčí zájmy, proděláme na tom všichni, protože si sami ochromíme fungování základních elementů našeho státu. Z těchto důvodů jsem jako občan našeho státu ochoten se dočasně (tj. po dobu trvání epidemie) vzdát některých částí svých svobod. Dělám to však z důvodu odpovědnosti vůči svým spoluobčanům.

Přál bych nám všem, abychom byli v této době sobě i ke svému okolí odpovědní, budeme tím totiž i více svobodní.

Autor: mjr. Mgr. Tomáš Adámek, psycholog HZS Jihočeského kraje