Vernisáž se konala za účasti Jiřího Franty a Tomáše Roubala. V loňském roce na výstavě EXPO Týn 21 výběrem z cyklu mezi 1. a 2. vlnou, který začal vznikat v době pandemie. Jiný výběr ze stejné série prezentují i tentokrát ve vstupní místnosti galerie. V hlavním sále dominuje trojice velkoformátových kreseb. Všechna jejich společná díla vznikají podobným způsobem.

Svoji práci autoři nazývají kresebný ping pong. Nikdy dopředu neví, co bude hotové dílo zobrazovat. Jeden začne a druhý ho pak doplní. Poté se na díle několikrát prostřídají. Kupí vedle sebe útržky myšlenek, zpráv a záznamů, které postřehli na sociálních sítích nebo ve zprávách. Kresby mají ve výsledku charakter zkolážovaného kresebného chumlu nebo chaosu připomínajícího apokalyptický výjev Hieronyma Bosche.

V obrazech se logicky objevují i texty vytrženy ze svých původních významů. Mnohdy bývají počátečním prvkem v procesu vznikání obrazu. Nadpisy různých internetových článků, zpráv, citáty komentářů atd. se pod jejich tužkou proměňují v úderná hesla. Vytržená ze svých původních zdrojů a doplněná kresbou autorů však dostávají ironický či komický charakter.Tomáš Roubal vystavuje sochy ze série Burnout, jejíž první „ochutnávku“ jsme zažili rovněž na loňském EXPO Týn.

Série zpodobňuje figury vyhořelých lidských bytostí, jež ustrnuly „s paží vpřed, připravenou na věčné svírání smartphonu“ (cit. autor). Sochy vyjadřují pocit vyhoření, marnosti a stresu. Přítomný smajlík odkazuje ke stylu novodobé on-line komunikace a vrstvy rozteklého kovu metaforicky znázorňují nánosy zbytečných dat, kterése v nás usazují. Sérii Burnout doplňují sochy Parazitů. Autor uvádí, že vznikaly technikou 3D tisku. Ve skutečnosti ale nejde o technologii strojového 3D tisku, ale o umělcovu nápodobu této technologie pomocí ručního postupného lití kovové hmoty.

Do tvorby tak záměrně vnáší moment absurdity, který je neodmyslitelnou součástí autorova přístupu.Zpestřením výstavy je možnost nahlédnout do knih všech tří autorů. David Böhm a Jiří Franta zapůjčili knihy ze svého vlastního ateliérového archivu. Některé z nich proto obsahují originální intervence. Mezi nimi najdeme i oceněné tituly, jako např. Böhmovo A jako Antarktida (2019 Der Deutsche Jugendliteraturpreis, Magnesia litera, Zlatá stuha), Frantův Singl (2020 Cena Muriel) nebo společné Město pro každého (spolupráce Osamu Okamura, 2020 Bologna Ragazzi Award, New Horizons), Proč obrazy nepotřebují názvy (2015 Magnesia Litera, 2016 Nejkrásnější česká kniha, 2. místo). Tomáš Roubal poskytl svoji autorskou knihu Black book (2012 Nejkrásnější česká kniha, kategorie krásné literatury).

Děkujeme za poskytnutí příspěvku Miroslavovi Bžochovi