Deset vteřin slávy ve filmu, co by za to někdo dal. Martin K. z Ústí nad Labem ale „angažmá“ v novém dokumentu V síti Víta Klusáka nejspíš každý den proklíná. Tvůrci snímku ho nachytali, jak chatoval s dívkou, která se představila jako 12letá. Chtěl po ní, aby se svlékla na kameru, poslal jí dokonce porno. V šoku po zhlédnutí snímku, který je v kinech jen pár dní, zůstala řada lidí z regionu. Jde totiž o známého vedoucího prázdninových táborů, škol v přírodě i lyžařských kurzů. Muže prověřuje policie.

Zdroj: Youtube

V síti - trailer  Zdroj: YouTube.com/Totalfilm.cz

Deníku se podařilo kontaktovat hned několik lidí, kteří v uplynulých letech spolupracovali na pobytových akcích pro děti v Ústeckém kraji, kde Martin K. figuroval. Svědectví se podobají. Že je jedním z hlavních „hrdinů“ dokumentu V síti, je šokovalo.

Zhruba 40letého muže popisují jako milého člověka s darem komunikovat s dětmi i spolupracovníky. Jedna z oslovených, která tehdy měla pod 18 let, si vybavila, že s ní zkoušel flirtovat. Podle některých zdrojů tím byl pověstný. Nikdo z oslovených ale nepotvrdil, že by na akcích cílil na děti. Tak jako to učinil virtuálně V síti.

Martin K., který na to má živnost, spolupořádal tábory či školy v přírodě například i v Chřibské na Děčínsku nebo Oparnu na Litoměřicku a jezdí se školami i na lyžáky. Na jeden z nich jel ještě před měsícem. Živnost tedy pozastavenou nemá, i když je díky týmu dokumentu už v hledáčku policie.

Podle tvůrců V síti si policie vyžádala natočené materiály včetně konverzace na Skypu. „Mohu potvrdit, že se služba kriminální policie a vyšetřování v Ústí nad Labem zabývá jedním případem v souvislosti s tímto filmem. V tuto chvíli probíhá fáze prověřování,“ uvedla policejní mluvčí Veronika Hyšplerová.

Jedna z dřívějších praktikantek spolupracujících s Martinem K. uvedla, že s ním byla na škole v přírodě v kempu Oparno asi před pěti lety. „Flirtoval fakt s každou holkou, která tam dělala vychovatelku. Měl blbé narážky a čekal, kdo se chytne,“ poznamenala dnes 30letá Mia.

Bylo prý o něm známé, že se motá okolo mladších dívek. Ale nikdo by si asi tehdy netipnul, že by byl ochoten a schopen jít až k 12letým jako V síti. Mia doplnila, že nemůže říct, že by se přímo na táboře něco takového stalo. „Naopak jako vedoucí vychovatelů měl výborné organizační schopnosti, s dětmi to uměl, byl velmi vtipný a zábavný,“ přiblížila žena.

Podle ní má Martin K. dost specifické energické vyjadřování, ve filmu ho poznala víceméně do pár vteřin. „Seděla jsem v kině jako opařená, nechápala jsem, jak je vůbec možné, že tento člověk pracuje s dětmi, velmi často, a to s jejich velkým objemem. Nedokážu si představit, jak na to budou reagovat rodiče, kteří ho dost možná poznají,“ doplnila žena. Stejně jako Mia jsou z odhalení V síti v šoku i další lidé, kteří Martina K. poznali. Je podle nich známý přinejmenším v Teplicích, Mostě, Ústí i Lovosicích.

Deníku se s mužem na čísle uvedeném pod jeho živností spojit nepodařilo. Telefon někdo nejprve "vytípnul", pak ho zvedla žena, která si vyžádala konverzaci v angličtině. Žádného Martina K. údajně nezná.

Muž se ale ze své činnosti na síti zpovídá přímo ve filmu, kde za ním štáb nakonec vyrazí přímo před jeho dům v Ústí. „Jaký zákon jsem porušil?“ čílil se Martin K. při přímé konfrontaci s figurantkami i režisérem Klusákem. V krátkém rozhovoru zmínil i to, že si nepamatuje, že by dívce posílal pornografický odkaz nebo že to mohl být omyl.

Muž svou vinu ve filmu odmítl

Martin K. se snažil vyvinit i s odkazem na vlastní zodpovědnost 12letých dětí nebo jejich rodičů. „Jestli je to dítě vychované tak, že doma nic neřekne a první, co udělá, že se zavře na tři hodiny do kumbálu a píše si s nějakým chlapem, je to jeho problém, ne můj. Já přece nemůžu za to, že to dítě není naučené říct všechno svým rodičům,“ prohlásil Martin K. a vyjádřil se i k tomu, co ho živí. „Já jsem se nikdy žádných dětí nedotknul, každý, kdo se mnou jezdí, to ví,“ uvedl ve filmu.

Podle předsedy České rady dětí a mládeže Aleše Sedláčka není ve většině případů rizikem posílat děti na tábory. Obezřetnost je ale namístě. „My se snažíme vzdělávat rodiče v tom, o co se mají zajímat: kdo tábor vede, jaké má zkušenosti, vzdělání, předpoklady. Mají se ptát na reference rodičů a dětí, které už tábory prošly,“ vysvětlil Sedláček.

U organizací je podle něj kontrola jednodušší, ty si nesou odpovědnost za své vedoucí a nechtějí riskovat pošpinění jména organizace. „U živnostníků, obzvlášť pokud podnikají sami na sebe, je riziko větší. Kontrola je tedy opravdu jen na straně rodičů,“ dodal Sedláček.

Sexting je nebezpečný, varuje expert

Podle odborníka na sociálně patologické jevy Jiřího Škody z ústecké Univerzity J. E. Purkyně je takzvaný sexting, kterým Martin K. figurantky „oblažoval“, jedním z nejnebezpečnějších sociálně patologických jevů na sociálních sítích. „Internetoví predátoři, kteří jsou v tomto případě většinou muži okolo padesátky, rozvedení, kteří žijí sami, při něm navazují kontakty s nezletilými dívkami nebo chlapci za účelem zábavy a vzrušení,“ popsal Škoda.

Svým obětem tito predátoři posílají všelijaké oplzlé zprávy, fotografie a videa s pornografickým obsahem. Často jde o fotografie vlastních pohlavních orgánů, videa s masturbací a podobně. „Nebezpečnost těchto predátorů bohužel není omezena jen na sociální sítě. Pedofilové lákají své oběti na schůzky ve skutečném světě. Taková schůzka může mít pro dítě závažné psychické dopady. V horším případě může skončit i pohlavním zneužitím,“ doplnil expert.

Je to na rodičích, říká předseda České rady dětí a mládeže Aleš Sedláček

Aleš Sedláček z České rady dětí a mládežeZdroj: archiv CRDMPodle předsedy České rady dětí a mládeže není ve většině případů rizikem posílat děti na tábory. Obezřetnost je ale na místě.

Jaká jsou pravidla pro pořádání táborů v ČR?
Není to licencovaná činnost, limitem je pouze smluvní vztah rodičů a pořadatele. My se snažíme vzdělávat rodiče v tom, o co se mají zajímat: kdo tábor vede, jaké má zkušenosti, vzdělání, předpoklady. Mají se ptát na reference rodičů a dětí, které už tábory prošly. U organizací je kontrola jednodušší, ty si nesou odpovědnost za své vedoucí a nechtějí riskovat pošpinění jména organizace. U živnostníků, obzvlášť pokud podnikají sami na sebe, je riziko větší. Kontrola je tedy opravdu jen na straně rodičů.

Lze mít nad touto činností větší dohled?
Řešení nevidím. Pokud by se pro tu činnost zavedla koncese, stanovily by se formální parametry, ale skoro kdokoli by je mohl splnit a koncesi získat. Vzdělání si udělá, i kdyby to bylo jen pro formu. Šel by na zdravotní vyšetření a donesl čistý rejstřík trestů. I když spáchal trestné činy, po čase se zahlazují a v rejstříku nejsou. V některých západoevropských zemích jako Německo nebo Nizozemsko nicméně v reakci na některé případy zneužití uvalili požadavky na pracovníky s dětmi a mládeží. Jakoukoli změnu, kromě extrémního nárůstu byrokracie, však tato opatření nepřinesla.

Vybavíte si z nedávných let nějaký případ organizátorů či vedoucích v ČR zneužívajících děti na táboře?
Pokud nejde o věc, která je mediálně propíraná, k deliktům z živnostenské sféry se nedostaneme. Pokud se to odehraje v našich organizacích, a jsou to za 20 let jednotky případů, vzájemně se informujeme, už třeba jen pro případ, že by se ten člověk chtěl v budoucnu k práci s dětmi vrátit.