„Žiji a pracuji ve Vídni už od roku 1988. Nikdy jsem se tady nebála. Ale na pozadí toho, co se teď děje v celé Evropě, je asi třeba být obezřetný všude,“ svěřuje se žena, která pracuje ve finanční sféře.
Zaměstnavatel krátce po útoku ji i její kolegy informoval, aby v úterý ráno do práce rozhodně nechodili. „Všichni máme nařízeno pracovat z domova. Školy sice otevřené zůstaly, ale děti přijít nemusejí, vyučování se nekoná,“ vypráví aktivní členka krajanského spolku sdružujícího Čechy a Slováky žijící v Rakousku. Spolek pro ně pořádá například koncerty nebo divadelní představení se známými českými a slovenskými umělci.
V neustálém kontaktu je nyní Snášelová jak s přáteli a kolegy, tak také s desítkami dalších Čechů pobývajících ve Vídni. „Navzájem jsme se ujistili, že jsme v pořádku a snažíme se pracovat, ačkoli soustředění na práci je teď dost těžké. Co bude dál, nechce nikdo odhadovat. Vše je ještě příliš emocionální,“ přibližuje své pocity žena, která pochází z Plzně.
Zprávy o tragické události bedlivě sledují i její už téměř dospělé děti. „Dcera komunikuje telefonem se spolužáky, všichni jsou šokovaní a smutní, těžko do prožívají. Na dnešek téměř vůbec nespala. Děti také poslouchají experty, kteří dnes celý den analyzují situaci a dělají si starosti, aby tento atentát nepostavil do špatného světla jejich muslimské kamarády, protože paušalizování se samozřejmě nabízí více než kdy jindy,“ upozorňuje Snášelová.
Atmosféru mezi lidmi v ulicích rakouského hlavního města zná pouze zprostředkovaně z internetu a televize. „Panuje šok, ale i odhodlanost se před teroristy nezlomit v pase,“ podotýká Češka.