„Chodím sem už od šesti let. Baví mě tady úplně všechny aktivity. Každé ráno se těším na tety, na kamarády a na to, co se bude dít,“ líčí desetiletá Emilka. „Dneska jsme měli jógu, pak jsem si zahrála fotbálek, malovala jsem si s holkama a vyrobila si nanuka. A včera jsme byli v takovém domě na náměstí a plnili úkoly. Jo, v Domě Českého Švýcarska,“ vyjmenovává.
Těm, kdo mají nějaký problém s učením nebo je čeká reparát, pomáhá pravidelné hravé doučování, takzvaná letní školička. Nejčastěji jde o dvouměsíční nalejvárnu matematiky a češtiny.
„Většinu prázdnin by se mnozí jen nudili doma a nestýkali se s vrstevníky. Náš program proto bývá velmi oblíbený,“ líčí vedoucí zdejšího nízkoprahového zařízení Adéla Galbavá. Také učení se tu snaží pojímat zábavně a děti ho proto zdárně vydrží celé dva měsíce.

Po výrobě nanuků následuje minigolf a pak svačina. Dnes se podává pizza, což strávníci vítají jásotem. Odpoledne je čeká sportovní blok plný míčových her, ale učí se tu třeba také pohybovat podle práce s buzolou. Účastní se také sportovní výzvy Nadačního fondu Albert a snaží se nasbírat co nejvíce kroků. „Měli jsme tu děti, které každý den šly jen od domu do školy a zpět. Delší chůze jim dala zabrat, ale během letních prázdnin v Kostce získaly takovou kondici, že se pak účastnily všech sportovních her,“ popisuje Galbavá.
Organizace dokáže podchytit mladé ze sociálně slabých rodin již od raného dětství. Docházejí nejprve do domácností a pomáhají zvládat rodičovské povinnosti. Ve třech letech pak děti přicházejí do Klubu Včelka určeného pro předškoláky. Ve školním věku navštěvují nízkoprahové centrum, nejprve Amari klub a pak T-klub pro teenagery. Zde mohou smysluplně trávit volný čas, dělat úkoly, využívat informační technologie pro školní povinnosti, řešit své problémy a účastnit se přípravy do školy.

Posléze jim pomáhají s přechodem na střední školy, zařizují pro ně Retrostipendia, tedy peněžitou podporu v případě řádného studia, a také jim radí s výběrem vhodného zaměstnání. Úzce zároveň spolupracují se zdejší základní školou. Pomáhají řešit krizové situace v rodinách žáků od ztráty bydlení po insolvence.
Pomoc lidem až do posledních dní
Před budovou komunitního centra je také živo. Stavbaři tu chystají základy pro nový altán a děti hlasitě obdivují jejich těžkou techniku. „Chceme co nejvíce aktivit přesouvat ven. Altán by nám umožnil učit se venku za deště i za vedra,“ vysvětluje ředitelka Kostky Hana Volfová.
Článek vznikl v rámci seriálu Krotitelé problémů o sociálních pracovnících a jejich těžko nahraditelné činnosti. Deník na něm spolupracuje s projektem Neviditelní.
Dodává, že organizace nepodporuje jen rodiny s dětmi v Krásné Lípě, ale v osmnácti obcích Šluknovského výběžku pomáhá dospělým se zaměstnáním, finančním poradenstvím nebo s udržením si bydlení. Starším lidem pak nabízejí zájmové aktivity či poradnu, jedincům se sníženou soběstačností osobní asistenci.
„Zajímá nás kvalita života i v jeho závěru, chceme dopřát důstojnou péči lidem, kteří chtějí dožít doma,“ říká Volfová. Umělci spjatí se Šluknovskem jim pro tyto účely věnovali své dílo do probíhající charitativní dražby Až do konce doma.
Za patnáct let působení přispěla Kostka k zlepšení situace v regionu. Lidé si na ni zvykli a mají k ní důvěru. „Když jim přijde obálka s pruhem nebo když řeší něco se školou, prací, bydlením či dluhy, jdou včas za námi,“ udává Volfová. Díky ní a jejím kolegům se lidé neocitají ve vážných problémech nebo z nich nachází cestu.
„Ve Šluknovském výběžku se žije dobře. Máme tu nádherný národní park České Švýcarsko, také kultury je tu dost. Horší už to je s dostupností zdravotní péče a dalších služeb. Ke specialistovi se jezdí do Děčína, do Ústí nebo do Prahy, což je finančně i časově náročné,“ popisuje Volfová.

V dotazníku na webových stránkách připodobnila Galbavá práci místních sociálních pracovníků k činnosti lékařů v seriálu M.A.S.H.. „Doktoři se zde setkávali s velmi těžkými zraněními a hodně je to zasahovalo. Náročnou práci si ale dokázali odlehčit humorem a získat spoustu zážitků. Podobně to vnímám i u nás,“ vysvětluje.
Pozitivnímu přístupu Galbavé i jejích kolegů by jistě pomohlo i výraznější ocenění. S tím je to ale v oboru vždy složité. Financování sociálních služeb je vícezdrojové a získat potřebné peníze na poskytovanou pomoc není vždy snadné. „Je to náročné povolání a přináší výsledky. Bylo by fajn, aby bylo i dobře ohodnocené,“ přeje si ředitelka Volfová.