Do míče kopal odmalička, ale k organizovanému fotbalu jej přivedl až v deseti letech kamarád. A on mu zcela propadl. Talent šikovného štírka nezapadl bez povšimnutí. Kromě hradeckého týmu si v dorostu na jednu sezonu odskočil do budějovického Dynama, nějaký čas působil i v Rakousku.

Na hřišti vždycky vynikal rychlostí a herní inteligencí, dává hodně gólů a v sestavě nastupuje v roli ofenzivního záložníka či na hrotu. „Obrana mi prostě moc nevodí, tak se tam ani netlačím. V záloze či v útoku jsem určitě platnější,“ tvrdí fotbalista, který už ve svých patnácti letech nakoukl do kádr hradeckých mužů, tehdy působících v krajském přeboru. Po návratu z Dynama se pak na dlouhou dobu stal nedílnou součástí A-týmu, v němž plnil i roli kapitána.

Velmi brzy i trenérem

Na trenérské řemeslo se dal už ve svých jednadvaceti letech, což není v tomto věku rozhodně obvyklé.

„Já na Jihočeské univerzitě studoval tělocvik, takže bylo jasné, že půjdu buď učit, nebo budu někde trénovat. Nakonec dělám oboje,“ směje se.

Klub od Vajgaru před těmi třinácti lety totiž sháněl kouče k dětem a volba tehdejšího šéf-trenéra mládeže Marka Černocha padla právě na Benyho, jak mu všichni říkají.

„Začal jsem s mladšími žáky ročníku 1997, které jsem dotáhl do konce žákovské kategorie a po čtyřech letech jsem přešel k přípravkám v roli šéftrenéra. To bylo ještě pod hlavičkou Sokola,“ vzpomíná držitel trenérské licence A.

V současnosti Jan Beneš v FK Jindřichův Hradec 1910 působí v roli šéftrenéra mládeže, vede fotbalovou školičku, což je nábor těch nejmenších, a trénuje mladší žáky i dorostence. A jak už bylo zmíněno, hraje a koučuje rovněž dačické mužstvo. Dá se to vůbec stihnout?

„Dá, ale není to jednoduché. Má činnost obnáší deset tréninků týdně a k tomu víkendové zápasy. Někdy se to kryje, ale většinou mezi mládežníky, kteří hrávají dopoledne, takže musí zaskočit kolegové od jednotlivých týmů. U dorostu Vašek Šiman s Martinem Korandou a u žáků Filip Votava,“ líčí fotbalový fanatik.

A jak se vlastně Jan Beneš dostal do Dačic? „Když se v Hradci rušilo béčko mužů, zůstalo tu pár hráčů, kteří neměli ambice na divizi, ale zase by byla škoda, aby skončili někde v okrese, a zrovna v té měly Dačice problémy. Padaly z krajského přeboru a kvůli nedostatku hráčů chtěly dokonce přihlásit jen I. B třídu. Tamní vedení zjistilo, že v Hradci končí béčko, slovo dalo slovo a já byl oslovený, zda bych šel k Dyji trénovat a se mnou tam přešlo několik hráčů. No a nyní tam jsem už třetím rokem. Mám nějakou vizi a doufám, že už v této sezoně by se mohla začít naplňovat. V týmu je řada šikovných fotbalistů a pokud bych měl jmenovat někoho, kdo udělal největší pokrok, mohl by to být Matěj Distel,“ poznamenal.

Vzestup u Vajgaru

Znatelný progres podle něj registruje i v jindřichohradeckém fotbalovém klubu, kde se v mládežnických kategoriích daří navyšovat členskou základnu.

„Myslím, že jsme za poslední roky ušli docela velký kus cesty, ale vyhráno ještě není. Chtěli bychom mít v každém družstvu o dva až tři hráče víc a rovněž potřebujeme posílit na trenérských postech. Ale výsledky se dostavují. Všichni mládežníci působí v krajském přeboru a nehrají v něm druhé housle,“ těší Jana Beneše, jenž si hodně cení skutečnosti, že mládežnické týmy v drtivé většině tvoří fotbalisté z Hradce a nejbližšího okolí, což považuje za velkou devizu do budoucna.

Problém však Jan Beneš spatřuje v tom, co bude s fotbalisty, kteří končí v dorostu a jen málokdo z nich může rovnou naskočit do mužské divize.

„Třeba po této sezoně skončí sedm kluků v dorostu. Vedení se bude muset asi začít znovu zabývat otázkou, zda neobnovit béčko mužů, případně jak s kluky naložit. Budu upřímný, když je dáme na hostování do jiných klubů na úrovni třeba I. B třídy, vrátí se nám v horším stavu, než odcházeli a do áčka už se vůbec nedostanou. Tak to prostě je. Nebo prostě takové hráče budeme vychovávat a prodávat do okolí a za tyto prostředky si pak budeme moci dovolit přivést hotové fotbalisty do kádru mužů,“ naznačil.


Načítám tabulku …