Roudenští na druhém místě tabulky stíhají vedoucí Mirovice, na jaře mají výbornou formu a ještě neprohráli. Ale že čtvrtým Vodňanům v sestavě s hrajícím trenérem a exligovým plejerem Jaromírem Plockem až tolik naloží, to se přece jen nečekalo. „Bylo to z naší strany dobré utkání, i když výsledek je možná pro soupeře až příliš krutý. Hosté hráli hodně agresivně a především v úvodu zápasu jsme s tím měli problémy. Snažili jsme se hrát kombinačně a odpor soupeře jsme zlomili, až když se nám podařilo dát góly. Pak už to bylo fajn. Ale ze začátku jsme na hřišti rozhodně nebyli tak dominantní, jak bychom si představovali. Z toho se příště musíme poučit, protože jinak bychom s těmi nejsilnějšími soupeři neuspěli,“ má Míka jasno.

Právě on se postaral do přestávky o první dva góly svého týmu. „První jsem dal po krásném centru od Dády Vogla, stačilo to jen trefit. Druhý byl po rozehraném rohu, který se nám nepovedl. Sice jsme pak říkali, že to byl signál, ale tak to úplně nebylo,“ usmívá se. „Plácl jsem do toho a skončilo to v brance,“ dodá. Svým třetím gólem zvyšoval v závěrečné čtvrthodině už na 5:0. „Ten mi vyloženě připravil Martin Vlk, pak už to bylo snadné dát do branky,“ popsal svůj hattrick, který ho bude pochopitelně stát také příspěvek do týmové pokladničky. „S tím se počítá, alespoň bude po sezoně za co slavit,“ nemá s tím sebemenší problém.

Přestože Roudenští vyhráli naprosto přesvědčivě 6:0, ke stoprocentní spokojenosti měl Míka daleko. „I když pro nás byl výsledek hodně příznivý, tak můj osobní výkon úplně uspokojivý nebyl. A týmový také ne. Měli jsme hrát lépe. Já i celé mužstvo,“ má jasno.

Hattrick zaznamenal naposled v přípravném utkání proti Čtyřem Dvorům. „To byl dokonce dvojnásobný, povedlo se mi vstřelit šest gólů. Předtím jsem dal hattrick v divizi za Aritmu Praha proti Rakovníku,“ připomene své poslední významné střelecké počiny.

Mladý fotbalista SKP České Budějovice Martin Vařák (vpravo).
KANONÝR DENÍKU: Martin Vařák se chce jednou fotbalem živit, za vzor má Ronalda

V Roudném by rádi už konečně na několikátý pokus postoupili z 1. A třídy do krajského přeboru. „Určitě máme postupové ambice,“ přikývne. „Je tady zázemí, mládež, určitě by se tady minimálně krajský přebor měl hrát,“ je přesvědčen. Sedm kol před koncem soutěže ale Malšané ztrácejí na vedoucí Mirovice pět bodů. „Musíme vyhrávat a nestresovat se pohledem na tabulku. To je náš úkol. S Mirovicemi ještě budeme hrát doma, to bude důležitý zápas, který potřebujeme zvládnout. Je třeba všechny vyhrát a doufat, že Mirovice ještě někde zaváhají,“ přeje si.

Václav Míka začínal s fotbalem v Lišově, poté prošel všemi mládežnickými kategoriemi v českobudějovickém Dynamu, kde si zahrál i za béčko divizi. „Poté jsem hrál během studií v Praze divizi za Aritmu. Byl jsem rád, že jsem se mohl připravovat s druholigovým Táborskem. I když jsem tam jenom trénoval, tak to pro mě mě byla velká škola,“ připomíná jednu z etap své fotbalové kariéry.

Po návrat ze studií se měl vrátit zpátky do Dynama. „Začal jsme přípravu v béčku, ale kluby se nedohodly na vyrovnání. Tak jsem byl rád za šanci v Roudném, za což musím poděkovat Liboru Šolcovi. Roudné za mě zaplatilo požadovanou částku Aritmě a všechno klaplo. Jsem tady absolutně spokojený. Zázemí klubu, perfektní parta, nemohu si na nic stěžovat,“ ujistí.