A podíl na tom, že se fotbalistům z Nové Vsi podařilo ostudný debakl tak rychle odčinit a že hosté jeli z Nové Vsi s nelichotivým „bůrem“, měl i domácí kouč Radomil Procházka, jenž v roli hrajícího trenéra přispěl k výhře svých svěřenců dvěma góly.

„V týdnu se mi pár kluků omluvilo a my nemáme dorost ani béčko, odnikud si nepomůžeme, tak jsem musel obout kopačky i já,“ krčí rameny Procházka.

Sice mu v srpnu bude už čtyřiačtyřicet, fyzičku si ale udržuje i tím, že dělá v prvoligovém Dynamu kustoda. „Chodím běhat a posilovat, nicméně I. A třída je už vysoká soutěž, a tak fungovat současně jako hráč i trenér rozhodně není příliš optimální. A když je nás dost, taky se do hry určitě necpu,“ usmívá se.

Jako žáček Procházka začínal s fotbalem v Č. Krumlově, za muže debutoval ve Chvalšinách, ale po roce přestoupil do Mladého. „Tam jsem byl deset let, hráli jsme I. B třídu a jeden rok v ní byli o chloupek druzí. Vzpomínám na to jen v dobrém,“ zdůrazňuje.

Není ale divu, vždyť v těch deseti letech za SK Mladé nastřílel na dvě stovky gólů! Další tři desítky gólů pak přidal během dvouletého hostování v Borovanech a své střelecké konto navýšil také v Nové Vsi, kam se s rodiči z Českého Krumlova po návratu z vojny přestěhoval a kam z Mladého před pár lety přestoupil.

Zatím poslední dva své góly za Novou Ves vstřelil teď s Netolicemi. „Oba byly v poslední půlhodině, dával jsem na 4:1 a na 5:1. První hlavou, druhý obloučkem přes gólmana,“ líčí své trefy. „Ty góly mě samozřejmě těšily, hlavně jsem ale byl rád, že jsme se hned v dalším zápase rehabilitovali za ten strašný výsledek z Roudného. Já totiž před Netolicemi měl obavy, abychom takové nadílky nedostávali dál. Je nás patnáct, a když mi tři čtyři vypadnou, těžko se to skládá dohromady,“ vysvětluje.

Jak říká, po zápase, v němž dal dva góly, si své svěřence ani nijak zvlášť nevychutnával. „Byl jsem hlavně hrozně šťastný, že jsme se dokázali po tom výprasku tak rychle zase zvednout,“ uzavírá.

Zdroj: Deník