Patřil k ikonám českobudějovického Dynama, v nejvyšší soutěži odehrál v pěti sezonách 96 zápasů a zaznamenal pět gólů. Ten nejslavnější přinesl výhru 1:0 nad Spartou Praha.
Po skončení kariéry se vrhl na svou civilní profesi a učí na Základní škole v Grünwaldově ulici. A k tomu se vrátil i na trenérskou lavičku. „Ve Čtyráku jsem trénoval dva roky před covidem a byl jsem tam spokojený. Ale chtěl jsem také někdy okusit volné víkendy, protože s fotbalem člověk nikdy neměl pořádně prázdniny nebo dovolenou. Jenom pár dní a už se zase jelo nanovo. A je jedno, jestli hrajete ligu, nebo třetí třídu. Trénovat se musí a o víkendu se hrají zápasy, což je pochopitelně na úkor rodiny,“ dobře si uvědomuje.
Přestože si dal od fotbalu kratší pauzu, s vedení čtyřdvorského klubu byl pořád v kontaktu. „Už delší dobu mi Zdeněk Kuna s Milanem Randlem říkali, jestli bych se nevrátil. Tak jsem si řekl, že bych to zase zkusil,“ nezastírá že mu fotbal jako jeho celoživotní láska začínal chybět. „Ale volné víkendy špatné nebyly. Když manželka jela někam na tři dny a já jsem kvůli zápasu zůstával doma, tak mě to mrzelo. To musím přiznat. Ale nedalo mi to a ještě to chci zkusit.“
play_fill
Přehled o chodu klubu populární „Máca“ neztratil. „Bydlím kousek odtud a jezdím kolem stadionu, takže jsem pozoroval, jak vyrůstají nové kabiny. Když jsem se byl na jaře podívat na zápase, tak mě předseda oddílu Zdeněk Kuna provedl. Je to obrovský posun vpřed a klub tak získal krásné zázemí,“ nešetří chválou.
Čtyři Dvory se loni až na poslední chvíli zachraňovaly v 1. A třídě. Mužstvo by podle něj mělo mít na víc. „Poloviny kluků znám z doby, kdy jsem v klubu působil před covidem. Další znám od vidění, protože dřív byli v dorostu a teď už jsou v mužích. Chvilku mi trvalo, než jsem všechny poznal, ale to už je v pohodě,“ usměje se.
Menší fotbalové kluby v současné době často trápí nedostatek hráčů i docházka na tréninky. S tím by Wohlgemuth zápolil ve staronovém působišti jen velice nerad. „Chtěl bych, aby kluci chodili. Jinak by mě to nebavilo,“ přikývne. „Když je málo hráčů a musíte se spojovat třeba s dorostem, abyste mohli vůbec udělat trénink, tak je to špatné. Pokud chceme pracovat na nějakém herním stylu, na útočné i obranné fázi, tak se to v malém počtu nedá dělat. To bych nerad,“ má jasno.
Sám trenér už se do aktivního hraní zapojovat nebude. „Levé koleno čeká totálka, takže můj pohyb je značně omezený. Když si náhodou někdy kopnu a popoběhnu, i když je to spíše takové rychlé kulhání, tak pak kvůli kolenům skoro nemohu chodit. Moje hraní už je prostě bohužel pryč,“ je si vědom.
V letošním ročníku 1. A třídy by ve Čtyřech Dvorech nechtěli mít problémy se záchranou. „Rádi bychom se pohybovali výš, někde v horních patrech tabulky. Určitě nechci mluvit o tom, že bychom měli bojovat o postup. Hlavně bychom se nechtěli strachovat o záchranu,“ deklaruje plány klubu pro blížící se start sezony.
