„Trenéra nám dělal Láďa Zeman a potom v dorostu Mila Schuster. Manšaft jsme v dorostu tenkrát měli výborný a postoupili jsme do krajské soutěže,“ vzpomíná i na některé své tehdejší spoluhráče. Třeba na Sváťu Peška („Ten si pak zahrál i ligu dorostu v Dynamu,“ říká), či na Tomáše Ulmana („Pro něj ale byl hlavním sportem hokej, v něm to dotáhl v Motoru až do ligy,“ dodává).

On sám jako kluk hrál závodně i stolní tenis za budějovickou Škodovku, kde byl tenkrát i spoluhráčem Michala Vávry, pozdější dlouholeté jedničky jihočeského pinku.

Pro Plachtu však hlavním sportem byl fotbal a v něm záhy začal vynikat. „Za muže v Mladém jsem začal hrát už v šestnácti,“ říká a líčí, jak za víkend často hrál tři zápasy, za dorost, béčko i áčko. „Teď už snad mohu prozradit, že za muže to bylo na černo, na registraci za chlapy jsem byl ještě moc mladý,“ usmívá se.

Na své působení v Mladém vzpomíná pořád velice rád. „Měli jsme tehdy výborné mužstvo a vynikající partu, hráli jsme na špici I. B třídy."

Díky fotbalu si zpestřil také v té době ještě povinnou vojenskou službu. „Narukoval jsem do tehdejší českobudějovické VTJ Škoda, kde tým vedli Míra Lysina a Franta Samec a hráli jsme krajský přebor.“

A Milanu Plachtovi se dařilo, takže návrat do mateřského SK Mladé se hned po vojně nekonal. „Dostal jsem nabídku z rakouského Hausmeningu, kde jsem hrál společně i s Jirkou Juráskem, co hrával první ligu za Dynamo,“ vyzdvihuje své první zahraniční angažmá. „Poté jsem přestoupil do Strenbergu, kde jsem za spoluhráče měl dalšího exligistu Vencu Korejčíka,“ dodává Plachta, jenž do Rakouska za fotbalem jezdil třináct let. „Nebylo to tam špatné a nejen po fotbalové stránce, platili nás hodně slušně,“ nestěžuje si.

Když skončil v Rakousku, vrátil se Plachta do Mladého. „Nebyl jsem sám, tenkrát ze svých zahraničních angažmá do Mladého přišli také Zbyňa Lerch, Jarda Havlíček a Sváťa Pešek, měli jsme tenkrát manšaft nejmíň na A-třídu.“

V šestatřiceti letech Plachta v Mladém skončil a odešel do Borovan, kterým pomohl k postupu do I. B třídy. „Když jsem ve čtyřiačtyřiceti s aktivním fotbalem skončil, působil jsem v Borovanech pár let ještě jako trenér,“ dodává.

Teď už kopačky pověsil na hřebíček a loni v Borovanech skončil i v roli trenéra. „Dělám v nemocnici sanitáře, a na těch čtyřicet let ve fotbale už jenom vzpomínám. Strašně rychle to uteklo, ale byly to moc krásné roky,“ pochvaluje si.

V úterý 11. června Milan Plachta oslaví padesáté narozeniny.