Co vás zatím v čele jihočeského fotbalu nejvíce trápí?
Mrzí mě, že ve výkonném výboru krajského svazu nejsme naladěni na jednu notu. Výborová jednání nejsou pozitivní, nesou se v těžké atmosféře, ve které se dobře nepracuje, což je škoda pro všechny, protože každý z nás tomu dává svůj volný čas.
V čem je hlavní problém?
Historicky byli někteří zvyklí řešit mocenské věci. Z pozice své moci dokázali leccos ovládat a ovlivňovat. Čím to bylo výš, tím to bylo víc. Byla do toho zatahována politika, což fotbalu škodí. U nás na jihu tomu bylo v menší míře než v jiných krajích a hlavně ve vyšších patrech, ale vadí mi to, protože to nedělá dobrou atmosféru. Ale popereme se s tím a jedeme dál. Kdyby však atmosféra byla přátelštější, tak by se rozhodně také udělalo víc práce.
Co se vám naopak povedlo?
Těší mě, že se nám na svazu povedlo obměnit všechny odborné komise. Přišli úplně noví lidé. Poprali se s tím statečně a všechno funguje, což je pro kluby to nejdůležitější. Mají servis, na který byly zvyklé. Navíc se nám to podařilo v rychlém časovém sledu. Zatímco republikový svaz se do toho bojí říznout, u nás se komise obměnily a fungují. Neobjevují se nějaké extra chyby a stížnosti. Jihočeský fotbal funguje, za což jsme rádi.
Co máte ještě v plánu vylepšit?
Neumíme pořádně komunikovat směrem k veřejnosti. To je věc, která nás trápí. Chtěli bychom zřídit svazové webové stránky, i když by to stálo peníze. Bohužel se pohybujeme v ekonomickém provizoriu. My i celá Fotbalová asociace České republiky. Fotbal i veškerý sport u nás je podfinancován. Mělo by do něj přijít ze strany státu minimálně jednou tolik peněz. Také proto si nemůžeme dovolit zaměstnat jednoho člověka na komunikaci. Ale pokud tímto směrem fotbal nepůjde, tak to bude mít v očích veřejnosti těžké. Jednu kauzu třicet dobrých věcí nevykompenzuje. Chtěli bychom založit webovky a pracovat se sociálními médii. Na výboru pro to ale není pochopení, což nám trochu bere elán.
Daří se vám vymýtit duch korupce, kterým je náš fotbal hodně načichlý?
Pracujeme na tom a je to také jeden z důvodů, proč jsem do funkce předsedy krajského svazu šel. Měl jsem možnost nahlédnout do různých materiálů a je to boj. Právě v této sféře se nejvíce projevuje mocenský boj. U nás v kraji se snažíme pracovat tak, abychom byť jen náznaky korupce vymýtili. Rozhodně se neztotožňuji s tím, aby zápasy ovlivňovali kluby i rozhodčí. Každý takový náznak budeme řešit a aktivně proti němu vystupovat.
Zvládli jste složité covidové období? Podepsalo se negativně na hráčské základně?
Čísla říkají, že k drobnému úbytku došlo. Řádově v procentech. Ale došlo třeba k odhlášení Sezimova Ústí z krajského přeboru, což je věc, kterou nepamatujeme. Snažili jsme se to řešit s kluby z okolí a jednali o hráčské výpomoci, aby soutěž nějak slušně dohráli. Hlavně s Táborskem. Ale všichni mají sami málo hráčů. Je to problém, který je slyšet celým fotbalovým hnutím. Věděli jsme o potížích Sezimova Ústí od listopadu a v lednu došlo k oficiálnímu odstoupení. Je to škoda, na druhou stranu je to obrázek současné doby.
Řada mladých hráčů končí s fotbalem při přechodu ze žákovské kategorie do dorostu. Daří se vám tento problém řešit?
Řešíme to, ale je to celorepublikový problém. Podařilo se nám pro kluby z první A třídy a okresních přeborů zorganizovat na Hluboké a v Roudném turnaje okresních výběrů, které se opravdu povedly. Kluci do toho dávali srdce. Ukázalo nám, že tahle práce má smysl a budeme v ní pokračovat. Navázat by mělo republikové kolo. Konečně se zase začala hrát okresní soutěž dorostu i na Českobudějovicku. Týmy mají možnost hrát v počtech osm plus jedna až deset plus jedna, podle toho, jak se domluví, že se jim podaří složit mužstva. To je také dobrá myšlenka.
Máte dostatek trenérů u mládežnických kategorií?
Trenérů je nedostatek. Ale stejně tak i rozhodčích a obecně lidí ve fotbale. Je to poplatné době, která je jiná než před dvacet nebo třiceti lety. To slyšíme ze všech klubů. Přitom když nám dodají lidi, tak všechno zařídíme a vyškolíme je. Ale někoho k něčemu dokopat je největší problém. To vidím i u nás v Plané. Všem tu možnost dáváme, školení bychom zaplatili, ale nikdo tomu nechce věnovat svůj volný čas. Kraj je připravený vyškolit trenéry na nejvyšší úrovni. Sám jsem si tím prošel až k licenci B a myslím, že by si tím měl projít každý tatínek, který chce pracovat s dětmi. Je to jen o čase.
Podobným problémem je i nedostatek rozhodčích?
Částečně to stejné je. Rozhodčích máme podstav. U nich je to ale specifičtější. Je to činnost, kterou ne každý chce dělat. Musíme zapracovat na prostředí fotbalových hřišť, které vůči rozhodčím není příjemné. Lidi se tam chodí nesmyslně vyřvat. Kolikrát ani hráči neznají pravidla a jenom nadávají. A sudí jsou první, kteří to schytají. Ani se jim nedivím, že se do toho moc nehrnou. Ale náš kraj na tom není tak špatně. Patříme mezi čtyři v republice, které mají relativně dostatek rozhodčích.
Vy sám budete ještě aktivně nastupovat za svou Planou v první A třídě?
Budu pořád trénovat, protože jinak bych měl brzy sto padesát kilo (smích). Fotbal mě pořád baví víc na hřišti než v kanceláři. S ohledem na věk a zranění, kterými jsem si prošel, už ale budu chodit spíše jen jako žolík na poslední minuty.
